Bytový zloděj dopaden. Pomocí otisků jeho uší!

Šestadvacetiletého muže původem z Gruzie zatkla policie již letos v únoru ve chvíli, kdy vykrádal pokoj na studentské koleji v centru Lyonu. Po sejmutí otisků jeho uší pak vyšetřovatelé zjistili, že zloděj má na svědomí celou sérii vykrádaček. Pod neúprosnou tíhou důkazů se muž nakonec přiznal.

Metoda vyšetřování s otisky uší není, na rozdíl například od Švýcarska, ve Francii ještě tolik rozšířena. Lidským uchem se začal zabývat už Darwin v 19. století. 

Na základě poznatků z praxe lze předem odhadovat, na kterých místech se otisky ucha především vyskytují. Jsou to zpravidla dveře a okna místností, u kterých osoba poslouchá, zda někdo uvnitř je či nikoliv nebo se snaží odchytit obsah rozhovoru zúčastněných osob přímým odposlechem. Proto ke zkoumání výskytu otisků uší jsou ideální skleněné, dřevěné, lakované nebo umělohmotné povrchy oken či dveří.

Otisky uší nemusí být nalezeny ale pouze na jedněch dveřích či oknu v objektu, do kterého bylo provedeno např. vloupání. Otisky lze zpravidla najít např. na všech dveřích či oknech na jedné chodbě, nebo i v celém objektu. Pachatel může tipovat více místností pro realizaci svého plánu.

V Nizozemí je většina otisků uší nalezena na dveřích panelových bytů. Zpravidla jsou nalezeny dokonce ve dvou výškách: jedno místo nálezů bývá poměrně nízko nad podlahou, druhé pak odpovídá výšce zpřímené, za dveřmi poslouchající osobě. Stopy bývají často i na několika patrech, tak jak pachatel tipuje vhodný objekt pro svůj čin.

(Zdroj: Rak, R. - Porada, V.: Identifikace a verifikace osoby na základě tvaru ucha a jeho otisků, Praha 2006)