Britský "velký vlakový lupič" po 50 letech promluvil: Lituje svého činu?

"Jestli se mě chcete zeptat, jestli lituju toho, že jsem byl jedním z vlakových lupičů, pak je moje odpověď 'ne!'," sdělil během setkání s novináři. "A půjdu ještě dál: Jsem hrdý na to, že jsem byl jedním z nich. A jsem neméně šťastný, že jsem označován jako 'mozek'. Byl jsem tam té srpnové noci, a to se počítá. Jsem jeden z mála svědků - ať už žijících nebo mrtvých - toho, co bylo 'zločinem století'."

Přesto jsou podle něj jiné věci, kterých do jisté míry lituje. "Politováníhodné je, jak jsem mnohokrát řekl, že byl zraněn strojvedoucí vlaku," dodal Biggs. Ovšem ten nebyl jedinou obětí. "Lidé, kteří zaplatili nejvyšší cenu za velkou vlakovou loupež, to byly rodiny každého, kdo do ní byl zapojen na obou stranách trati. Ti všichni zaplatili za naše společné zapojení do té loupeže. Pokud jde o mou rodinu, zaplatili velmi těžce. A tyhle lidi lituju," dodal.

Zatímco samotní lupiči doslova přešli do lidového folklóru, mnozí lidé litují téměř zapomenutého osudu strojvedoucího vlaku Jacka Millse. Jeden z členů gangu ho praštil obuškem po hlavě; Mills se ze zranění hlavy nevzpamatoval a zemřel o sedm let později.

Ve čtvrtek 8. srpna, pár minut po třetí hodině ranní, se naplnil dlouho a detailně připravovaný plán, který se do dějin kriminalistiky zapsal jako velká vlaková loupež. Stalo se tak v roce 1963 necelých 80 kilometrů severozápadně od Londýna na železniční trati ze skotského Glasgowa do hlavního města Spojeného království.

Poštovní vlak plný vyřazených bankovek malé nominální hodnoty, určených k likvidace, nikdo nestrážil. Strojvůdce Jack Mills a jeho topič snadno podlehli přesile lupičů, aniž padnul jediný výstřel. Pět roků policii unikal hlavní pachatel, Bruce Reynolds. I když banda patnácti zlodějů byla nakonec pochytána a odsouzena celkem k 307 letům vězení, z odcizených peněz se nalezla jen nepatrná část. Paradoxní na celém „geniálním" zločinu století bylo, že zkušené lupiče prozradily otisky prstů

Strojvedoucí zastavil vlak na odlehlém mostě v Ledburnu v Buckinghamshiru severozápadně od Londýna, protože uviděl červené světlo. To ale bylo falešné - vytvořené s pomocí baterky a rukavice. Jakmile byl Mills zneškodněný, gang odpojil lokomotivu a první dva vagóny, a pak řetěz lupičů přemístil 120 pytlů obsahujících 2,5 tuny bankovek. Posádka ve zbylé části vlaku si neuvědomila, co se děje, dokud nebylo příliš pozdě.

Velká Británie byla nejdříve v šoku. Policie a další státní instituce byly vystaveny tvrdé kritice veřejnosti. Dobová karikatura je toho příkladem. S nemalou podporou médií začala část veřejnosti s lupiči sympatizovat. Bylo jí nekriticky podsouváno, že „loupež provedli gentlemani ze staré školy bez použití násilí". Ačkoliv opak byl pravdou, legenda přežívala dál. Příběh například posloužil jako námět pro několik románů a filmů, z nichž nejznámější je snímek Velká vlaková loupež z roku 1979 se Seanem Connorym v hlavní roli, informuje server krimi-servis.cz.

Ronnie Briggs, který byl ve skupině benjamínek, se proslavil až následně. V roce 1965 uprchl z vězení a tak se vyhnul 28 letům tvrdého žaláře z třicetiletého trestu, ke kterému ho odsoudil soudce Davies. Briggs celé dlouhé roky pobýval v dobrovolném exilu někde v Brazílii. V roce 2001 ale na sebe opět upozornil a zase v záři reflektorů televizních kamer. Dobrovolně se vrátil do Británie, údajně si odsedět zbytek trestu. Ve skutečnosti si ale v té době třiasedmdesátiletý Briggs nejspíš spočítal, že po dvou mozkových mrtvicích a při celkově podlomeném zdraví bude pro něho lepší dožít v rodné zemi, právě kvůli vyhlášené lékařské péči a liberálnímu přístupu k nemocným odsouzeným.