Konstruktér Kalašnikov leží na JIP, zmohla ho oslava narozenin

"Na jednotce intenzivní péče je vzhledem ke svému věk a postavení. Poskytuje se mu veškerá potřebná léčba, aby se co nejrychleji zase postavil na nohy," uvedl ministr, podle kterého je pacient ve "stabilním stavu".

"Nic strašného se neděje," ujistil i Kalašnikovův syn Viktor, podle kterého se otcovo zdraví zhoršilo nejspíše kvůli rozruchu provázejícímu nedávné oslavy 94. narozenin. Ráno s otcem hovořil, cítí se normálně, přiměřeně věku. Žádný chirurgický zákrok se neplánuje.

Zhoršení zdravotního stavu slavného konstruktéra původně ohlásila tisková služba prezidenta a vlády autonomního Udmurtska, jehož správním střediskem je Iževsk. Zde se nalézá i továrna, po desetiletí vyrábějící Kalašnikovovy zbraně, proslulé jednoduchostí obsluhy, obdivuhodnou trvanlivostí i nízkou cenou.

Paradoxně, v současnosti ruská armáda hledá moderní náhradu za zbraň, které má stále plné sklady. Většina exportu z Iževska tak směřuje na americký trh, kde se uchytily civilní verze "kalašnikovů", prodávané pod názvem Sajga.V září Kalašnikova navštívil prezident Vladimir Putin a daroval mu své hodinky. Už dříve byl vyznamenán tituly Hrdina Ruska a Hrdina socialistické práce.

Michail Timofejevič Kalašnikov v osmnácti letech zastával funkci technického úředníka u železnice v Turkmenistánu, odkud narukoval do armády. Tady jako řidič tanku v Kyjevském zvláštním vojenském okruhu navrhl počitadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT-33 pro střelbu zevnitř tanku.

Pro jeho schopnosti ho poslali do Leningradu, aby tyto novinky zavedl do praxe. Jenže právě vypukla Velká vlastenecká válka a ve válečném zmatku zlepšováky nikoho nezajímaly. Tak se Michail Kalašnikov octl na frontě jako velitel tanku BT 7. Pro budoucnost ho zachránilo paradoxně těžké zranění ramene, které utrpěl po zásahu tanku v bitvě o Brjansk v říjnu 1941. Při léčbě v nemocnici se v nemocniční knihovně mladý Kalašnikov poprvé seznámil s konstrukcí zbraní, píše iDnes.cz.

V čem spočívá zázračnost Kalašnikova

Při návrhu vycházel konstruktér z německé útočné pušky StG 44. Kalašnikov dobře věděl, že technické možnosti sovětských zbrojovek jsou velmi omezené. Tehdy bylo v SSSR zvykem, že vše musí být pro výrobu jednoduché. Proto konstrukce AK-47 přímo počítá s tím, že jednotlivé části nebudou vyrobeny příliš precizně. Prostě nový typ automatu musel spolehlivě fungovat i v případě, že jednotlivé díly ve výrobě vyrobili s velkou tolerancí.

Při návrhu také Kalašnikov předpokládal, že případná oprava zbraně bude prováděna zejména kladivem, ne-li ještě primitivněji. Pouze dva díly musely být vyrobeny přesně – hlaveň a závorník. Přesto měl poválečný sovětský obranný průmysl s výrobou nejslavnějšího automatu velké technologické problémy. Vývoj samopalu skončil v roce 1947, výroba se však rozběhla až koncem roku 1949.