Skandál: Hry v Soči jsou jako ty nacistické v Berlíně 1936, míní komentátor

Šenderovič komentoval úspěch mladé ruské krasobruslařky Julije Lipnické, která o víkendu v soutěži družstev suverénně ovládla krátký program i volnou jízdu. Její vítězství přirovnal k triumfu německého koulaře Hanse Woellkeho, který v Berlíně v roce 1936 vybojoval zlatou medaili pro hitlerovské Německo.

"Velmi se mi to děvče líbí," napsal Šenderovič o Lipnické. "Kdybyste ale věděli, jak se Berlíňanům líbil v létě 1936 vrhač koulí Hans Woellke, symbolizující mladost nového Německa," pokračoval. "Cosi nám brání obdivovat jeho vítězství. Součástí ceny za tento sportovní úspěch bylo Dachau, Coventry, Chatyň i Leningrad. Nebyla to jistě vina Hanse, ale tak nějak k tomu přispěl," uvedl autor komentáře s odkazem na místa nacistických válečných zločinů.

V dolní komoře ruského parlamentu dnes vyvolal jeho komentář bouři nevole. Do čela kritiků se postavil vlivný šéf parlamentní frakce hlavní kremelské strany Jednotné Rusko Vladimir Vasiljev, který vyzval rozhlasovou stanici Echo Moskvy, aby se za Šenderovičovy údajně fašistické výroky omluvila.

"Společnost nepromíjí urážky veteránů války ani těch, kdo se už sami bránit nemohou," prohlásil poslanec. Komunisté v parlamentu žádají zpřísněný dozor nad médií, ke kritice se připojila i řada ruských sportovců, například bývalá reprezentační bobistka Irina Skvorcovová.

Šenderovič se v komentáři o vztahu sportu a politiky zmínil rovněž o okupaci Československa v roce 1968. "Bylo v té době možné fandit Michajlovovi, Petrovovi, Charlamovovi?" připomněl autor čtenářům slavné útočníky "sborné", časté soupeře československé reprezentace.

Hlavní myšlenku olympijských her – sbližování národů – se nepodařilo realizovat vždy. Hry byly zrušeny kvůli válce v letech 1916, 1940 a 1944, příslušníci poražených států se nesměli účastnit olympijských her v roce 1920 a v roce 1948 (s výjimkou Itálie). SSSR bojkotoval olympijské hry až do roku 1952; namísto toho prosazoval „spartakiádu", uvedl David Černý pro Reflex.cz.

Bez ohledu na nedokonalou praxi se ideálem her v průběhu dějin stalo sbližování národů, rovnost mezi všemi účastníky bez ohledu na pohlaví (Coubertin původně prosazoval hry pouze pro muže!), barvu pleti či náboženství. Všichni lidé jsou si z morálního hlediska rovni, nikdo nemá právo na privilegovaný přístup, na protekci, na vyšší postavení v morální komunitě, analogicky nikdo není postavený níže, nikoho nesmíme diskriminovat, přehlížet, nesmíme přistupovat jinak k členům lidského druhu pouze proto, že se narodili jinde, patří do odlišné rasy, cítí se přitahováni ke stejnému pohlaví, uctívají něco jiného či se prohlašují za ateisty.

O pořádání olympiády usilují města proto, aby zvýšila svoji prestiž, nalákala turisty a dala důrazně najevo, "že na to mají".

Kromě toho jim plynou příjmy z prodeje lístků či televizních práv. Olympiáda je navíc vhodnou příležitostí, jak vylepšit infrastrukturu a provést dlouho potřebné rekonstrukce. "Pravděpodobnost, že olympiáda skončí v deficitu, je stejná jako možnost, že muž porodí," řekl starosta Montrealu Jean Drapeauas předtím, než právě "jeho" letní olympiáda v roce 1976 skončila obří ztrátou. Dluh ve výši 1,5 miliardy dolarů totiž město splatilo teprve v roce 2006. Jak dopadne Soči?