Pistorius: Celá Evropa mluví o podpoře, pak ale kope každý stát sám za sebe

Podle Pistoriuse sice všichni představitelé unijních zemí neustále deklarují podporu společným zbrojním projektům a užší obranné spolupráci, avšak v okamžiku, kdy dojde na konkrétní rozhodnutí, prosazuje každý stát zájmy svého vlastního průmyslu. Ochrana národních výrobců vojenské techniky a zachování domácích pracovních míst tak zůstává běžným problémem pro všechny členské státy Evropské unie.

Tento přetrvávající rozpor nadále komplikuje ambiciózní plány Evropy na budování silnějších ozbrojených sil a koordinované pořizování vojenského materiálu. Přestože vlády projevují velkou snahu o společné nákupy zbraní, obavy ze ztráty domácích výrobních kapacit a zakázek pro vlastní podniky často převažují.

Statistiky Evropské obranné agentury ukazují, že unijní státy vynaložily v roce 2025 na vojenské vybavení celkem 115 miliard eur, přičemž na společné nákupy připadlo pouhých 24 procent z této sumy. Brusel přitom usiluje o to, aby tento podíl dosáhl do roku 2030 nejméně čtyřiceti procent, k čemuž má přispět i speciální úvěrový program v hodnotě 150 miliard eur.

Národní zájmy však i nadále narážejí na snahy o centrální koordinaci, neboť vlády jen neradi pouštějí lukrativní zbrojní zakázky do jiných zemí. Výrazným příkladem je Polsko, jehož vláda oficiálně oznámila záměr směřovat osmdesát devět procent ze své alokace v rámci unijních zbrojních fondů výhradně do rozvoje domácího průmyslu.

Německý ministr obrany takový přístup částečně obhajoval s odkazem na to, že vlády mají prvořadou odpovědnost za ochranu vlastních hospodářství a průmyslových podniků. Z toho důvodu podle něj jakákoli kritika nemůže směřovat výhradně vůči Německu, nýbrž platí pro doslova všechny evropské země, které disponují vlastním zbrojním sektorem.

Debata na bezpečnostní konferenci v Berlíně tak znovu otevřela citlivou otázku rovnováhy mezi národní suverenitou a společnou evropskou obranou. Zatímco politická deklarace o nutnosti posílit společnou akceschopnost Evropy zní jednotně, praktické naplňování těchto cílů naráží na ekonomické zájmy jednotlivých států.

Budoucí úspěch evropských zbrojních iniciativ bude záviset na tom, do jaké míře dokážou členské státy sladit podporu vlastního průmyslu s potřebou efektivní a koordinované obranné politiky celé unie. Zajištění dostatečných kapacit a modernizace ozbrojených sil zůstávají klíčovými úkoly pro nadcházející léta.