Proč Izrael bombarduje Sýrii? Nejde jen o sebeobranu

Ministr v izraelské vládě Amichai Chikli označil syrského prezidenta Ahmeda al-Šaraa za „teroristu a barbarského vraha, kterého je třeba okamžitě odstranit“. Přesto se zatím podařilo vyjednat příměří – syrská armáda začala stahovat těžké zbraně a drúzští bojovníci přistoupili na ukončení ozbrojeného odporu. Vládní síly tak znovu získaly kontrolu nad městem Suvajda, centrem drúzské komunity.

Drúzové jsou náboženská menšina s populací přes milion lidí. V Sýrii jich žije zhruba 700 000, zejména v jižní provincii As-Suvajda. Od vypuknutí povstání proti režimu Bašára Asada v roce 2011 si dokázali udržet jistou míru autonomie a ubránili se jak džihádistickým skupinám, tak Islámskému státu.

Po pádu Asada koncem loňského roku začali Drúzové – spolu s Kurdy na východě a alávity na západě – prosazovat myšlenku federalizace Sýrie. Chtějí decentralizovaný systém, který by menšinám umožnil větší samosprávu. Prozatímní vláda v Damašku však usiluje o jednotný centralizovaný stát. Právě tento spor stojí za opakovanými střety mezi Drúzy a vládními silami.

Ačkoli současné příměří platí, politické napětí zůstává vysoké a další ozbrojené střety se dají očekávat.

Pád Asadova režimu vytvořil v jižní Sýrii mocenské vakuum, které Izrael vnímá jako bezpečnostní riziko. Izraelská armáda i premiér Benjamin Netanjahu dali jasně najevo, že nechtějí tolerovat přítomnost nepřátelských ozbrojených sil v blízkosti svých hranic.

Netanjahu prohlásil, že izraelské jednotky podnikají kroky k ochraně drúzské komunity a k demilitarizaci oblasti sousedící s izraelským územím. V rámci těchto opatření izraelské letectvo útočí na syrskou vojenskou infrastrukturu – základny, letadla i obrněnou techniku.

Zároveň Izrael otevřeně podporuje menšinové skupiny v Sýrii – především Kurdy a Drúzy – v jejich úsilí o federální model správy země. Mnozí izraelští činitelé vidí v rozdělené Sýrii podle etnických a náboženských linií výhodu pro udržení izraelské dominance v regionu. Tento koncept „Nového Blízkého východu“ počítá se stabilitou skrze nové hranice a spojenectví.

Ministr zahraničí Gideon Sa’ar tento přístup potvrdil slovy, že jednotná a suverénní Sýrie je nerealistická, a že nejlogičtější cestou je autonomie pro jednotlivé menšiny v rámci federálního systému.

Podle nepotvrzených informací americká vláda Izrael soukromě vyzývá ke zmírnění vojenských operací, aby se předešlo eskalaci konfliktu a destabilizaci regionu. Zároveň se Washington snaží podpořit novou syrskou vládu ve snaze obnovit stabilitu a získat legitimitu.

Spojené státy údajně tlačí na syrský režim, aby zvažoval normalizaci vztahů s Izraelem – dokonce probíhají zákulisní rozhovory o možném připojení Sýrie k takzvaným Abrahámovým dohodám, které již dříve zprostředkovaly diplomatické styky mezi Izraelem a několika arabskými státy.

Americký zmocněnec Tom Barrack označil poslední střety za „znepokojující“ a vyzval k deeskalaci a mírovému řešení, které by zohlednilo zájmy všech stran – syrské vlády, Drúzů, beduínských kmenů i izraelské bezpečnosti.

Ačkoliv došlo k příměří a krátkodobé stabilizaci, klíčové spory zůstávají nevyřešené. Přetrvávající napětí mezi centrální vládou a menšinovými skupinami, regionální ambice Izraele a americká geopolitická hra činí z jihu Sýrie nadále velmi křehkou oblast.

Odborníci se shodují, že riziko nových střetů je velmi reálné. Konflikt se tak spíš než k vyřešení blíží k další eskalaci.