S našimi vojáky nepočítejte, vzkázal Hegseth Evropě. Vždyť děláme co chcete, reaguje Británie

Jednání obou představitelů bylo prvním od chvíle, kdy Hegseth v rámci své evropské cesty varoval, že Evropa nemůže automaticky počítat s trvalou přítomností amerických sil. Při této příležitosti vyzval evropské země, aby posílily své obranné kapacity a přestaly spoléhat na americkou vojenskou podporu.

Británie i další evropské státy na tuto výzvu zareagovaly, zdůraznil Healey. „Vy jste Evropu vyzvali, aby převzala odpovědnost. Vyzvali jste nás, abychom se více angažovali v otázce Ukrajiny, obranných výdajů a bezpečnosti Evropy,“ uvedl britský ministr obrany. „A já vám říkám: My jsme se zapojili, angažujeme se a budeme v tom pokračovat i nadále.“

Britský premiér Keir Starmer minulý měsíc oznámil, že Spojené království zvýší své obranné výdaje na 2,5 % HDP do roku 2027. Po setkání s evropskými lídry a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Londýně také Starmer uvedl, že Británie je připravena vyslat vojáky na Ukrajinu v rámci mírové mise, která by měla podpořit případnou dohodu s Ruskem.

O podmínkách takového mírového ujednání nyní jednají Británie, Francie a Ukrajina s cílem předložit návrh americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi.

Hegseth označil iniciativu Británie a Francie za „velmi povzbudivou podívanou“. Zároveň však upozornil, že není vhodné předbíhat vývoj situace. „Prezident opakovaně zdůrazňuje, že musíme postupovat krok za krokem,“ uvedl.

„K udržení dlouhodobého míru je potřeba nejen politická dohoda, ale i bezpečnostní záruky,“ pokračoval Hegseth. „Spojené království a Francie se zavázaly být klíčovou součástí této snahy, ale další prvky dohody se teprve budou dolaďovat v rámci jednání.“

Zatímco Británie a Francie pracují na diplomatickém řešení situace na Ukrajině, lídři 27 zemí Evropské unie se ve čtvrtek sešli na mimořádném summitu v Bruselu. Výsledkem jednání bylo jednomyslné schválení návrhu na navýšení obranných výdajů až o 800 miliard eur v rámci celé unie.

Tento krok je vnímán jako zásadní posun v evropské bezpečnostní strategii, která byla po desetiletí závislá na vojenské přítomnosti USA. Evropské státy tak nejen reagují na změnu přístupu Washingtonu, ale také potvrzují svou ochotu hrát aktivnější roli v ochraně vlastního kontinentu.