Ukrajina povolala do války na Ukrajině dalších téměř čtvrt milionu vojáků

„Tempo je poměrně slušné, dobré,“ prohlásil Medveděv při jednání komise pro doplňování ozbrojených sil. „Doufám, že se nám toto tempo podaří udržet i do budoucna.“

Kromě toho podle něj dalších 18 000 osob vstoupilo do dobrovolnických jednotek. Tato čísla ukazují, že Moskva i nadále intenzivně mobilizuje lidské zdroje pro pokračující invazi na Ukrajinu, navzdory mezinárodním výzvám k okamžitému příměří.

Západní a ukrajinské zpravodajské služby, které cituje deník Wall Street Journal, odhadují, že Rusko měsíčně rekrutuje 30 000 až 45 000 nových vojáků. To je téměř dvojnásobek oproti tempu mobilizace na ukrajinské straně, kde prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že Ukrajina měsíčně mobilizuje zhruba 25 000 až 27 000 vojáků.

Ukrajinské úřady zároveň odhadují, že od začátku ruské plnohodnotné invaze v únoru 2022 přišlo Rusko o téměř milion mužů – zabitých, zraněných či jinak vyřazených z boje. Přesto Moskva tyto obrovské ztráty nadále kompenzuje agresivní náborovou kampaní a stabilním přílivem nových smluvních vojáků.

Na konci roku 2024 prezident Vladimir Putin podepsal dekret, kterým zvýšil početní stav ruských ozbrojených sil na 2,38 milionu osob, z toho 1,5 milionu profesionálních vojáků. Tento krok měl zčásti zajistit náhradu ztrát a umožnit další expanzi vojenských operací.

Kromě náboru na základě smluvního závazku Rusko letos spustilo také největší odvody za posledních 14 let. Cílem je povolat 160 000 mužů k povinné jednoleté vojenské službě. Země organizuje odvod dvakrát ročně – na jaře a na podzim.

Ačkoli běžní branci obvykle nejsou vysíláni přímo do bojových zón, Kreml čím dál více využívá finančních pobídek, slibů amnestií a výhod pro bývalé vězně, aby přilákal civilisty k aktivní účasti ve válce.

Od silně nepopulární částečné mobilizace v září 2022, která vyvolala masový úprk přes 261 000 Rusů do zahraničí, se Moskva vyhýbá hromadnému povolávání. Namísto toho preferuje formu kontraktů, což umožňuje nabídnout peníze, výsady a relativní dobrovolnost, a tím zmírnit odpor veřejnosti.

Z aktuálních údajů vyplývá, že tato strategie zatím funguje. Přes obrovské ztráty na frontě se Kremlu daří stabilizovat početní stav armády bez nutnosti radikálnějších opatření, která by mohla znovu vyvolat vnitřní nepokoje či masový odpor.

Současně se tím prohlubuje nerovnováha mezi ruským a ukrajinským mobilizačním potenciálem. Zatímco Rusko zajišťuje průběžné posilování armády, Ukrajina čelí tlaku na udržení dostatečného počtu vojáků při omezenějších zdrojích i demografických možnostech.

Rostoucí kontraktační čísla v Rusku tak představují výzvu nejen pro Kyjev, ale i pro jeho západní spojence. Ukazuje se, že navzdory opakovaným sankcím a diplomatickému tlaku má Moskva dostatek prostředků, motivace a vůle ve válce pokračovat a dále eskalovat konflikt na východní frontě.