Je kamera v autě legální? Čtěte, co zákon zakazuje

I když jsou kamery v autě docela novinkou, na jejich užívání se vztahuje již dřívější zákon na ochranu osobních údajů.

Pokud si dáte kameru do svého soukromého auta, asi vás potěší, že zákon o ochraně osobních údajů se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro svou osobní potřebu. Tedy například, chceme li dokumentovat, že nám někdo odřel blatník a pak od něj náhradu škody vymáhat, nic nám v tom nebrání. Neplatí tu ani oznamovací povinnost, že takovou kameru používáme.

Pokud se jedná o služební vozidlo, může jeho správce zpracovávat osobní údaje také bez souhlasu dotčených, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby. Zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s jejich právem na ochranu soukromého a osobního života. Oznamovací povinnost s umístěním kamery ve služebním autě tu také není.

Ale pozor, pořízené záběry, ať už ze soukromého nebo služebního auta, nemůžeme veřejně ukazovat, umisťovat je na web a podobně. To by už bylo porušení zákona.

Pomohou nám záběry získat náhradu škody?

Pokud kamera například zaznamená, jak nás ohrozil řidič jízdou v protisměru a my si ve snaze vyhnout se srážce, odřeli auto o zeď, nemáme ještě vyhráno. Soudy takové záběry jako důkaz zatím moc neuznávají, i když ve světě je tomu jinak. „Pořízení záznamu fyzické osoby bez jejího svolení může být kvalifikováno jako porušení občanského zákoníku a z tohoto důvodu by policie nebo soud mohl přijetí záznamu jako důkazního prostředku odmítnout," řekla mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková.

Ale zřejmě i v Česku se poměry pomalu mění a soudy a pojišťovny by mohly obrazový materiál jako důkaz uznávat. „Ústavní soud v roce 2010 uznal jako důkazní prostředek kamerový záznam pořízený bez svolení fyzické osoby, která poškozovala motorové vozidlo," dodala Štěpánková.