Česko se v Národním divadle rozloučilo s baletním mistrem Vlastimilem Harapesem

Divadlo se lidem otevřelo se čtyřicetiminutovým předstihem v 11:20, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve. Samotné poslední rozloučení začalo za účasti veřejnosti v pravé poledne. Na úvod zazněla píseň Jen pár dnů, kterou Harapes nazpíval se zpěvačkou Hanou Zagorovou.

Smuteční řeč následně pronesl ředitel Národního divadla Jan Burian, který připomněl, že Harapese znali lidé kromě baletu také z televize či filmu. Ke slovu se dostal také ředitel Taneční konzervatoře Jaroslav Slavický. Na závěr zavzpomínal na zesnulého Jiří Suchý. Po státní hymně byla rakev vynesena před budovu. 

Harapes byl absolventem pražské taneční konzervatoře. Od druhé poloviny 60. let minulého století byl členem baletního souboru Národního divadla, od roku 1971 jeho sólistou. V letech 1987 až 1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky. V letech 1990 až 2002 pak působil ve funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla. Během více než dvacetileté aktivní činnosti tančil stěžejní mužské role prakticky ve všech titulech repertoáru.

Z tanečníka se stal i filmový a divadelní herec, který si zahrál ve filmech Markéta Lazarová, Den pro mou lásku nebo Panna a netvor či televizních inscenacích Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. V letech 1984 až 1986 zvítězil v televizní divácké soutěži o nejlepšího tanečníka roku, v roce 1985 byl mezi všemi soutěžními obory absolutním vítězem.

V Národním divadle se podílel na choreografii a režii baletu Popelka (1994), Labutí jezero (1996), Někdo to rád... (1994) a Mauglí (1996). Je spoluautorem libreta dětského baletu Broučci (1992). Působil také jako baletní mistr Baletu ND, Státního divadla v Košicích a byl hostujícím pedagogem na Akademii tance v Římě.

Harapes v roce 1998 získal čestné členství a čestný řád Ruské akademie uměnovědné a hudební interpretace. O dva roky později mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony. Cenu Thálie 2011 získal za celoživotní taneční mistrovství, v roce 2016 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.