Zeman chce finlandizaci Ukrajiny. Co to znamená?

Podle odborníků se jedná o proces, při kterém se menší a slabší země vzdá určité části své suverenity a volí neutralitu, aby odradila silnějšího souseda od toho, aby ji zahrnul přímo do své sféry vlivu. Podle Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka je finlandizace označením pro neutrální status.

Termín vychází ze vztahu Sovětského svazu a Finska po druhé světové válce, vychází z Pařížské smlouvy, která byla zformulována v roce 1947. Podle tohoto dokumentu přišlo Finsko o Karelskou šíji, severní a západní břeh Ladožského jezera a muselo pronajmout Sovětskému svazu svoji vojenskou základnu nedaleko Helsinek. Finsko přišlo o část svého území po sovětsko-finské "zimní" válce v letech 1939-1940, ve které ale po napadení Moskvou uhájilo samostatnost.

Finský premiér Juho Paasikivi po válce ujistil sovětského vůdce Josifa Stalina o rozhodnutí Finska nepodílet se na žádné iniciativě, která by mohla být považována za nepřátelskou vůči Sovětskému svazu. Paasikiviho vláda se rovněž zavázala k hospodářské spolupráci se SSSR a Finsko se po válce nepřipojilo k žádnému z politických a ekonomických bloků. Finlandizace se také někdy označuje jako Paasikiviho doktrína.

Termín však podle svých slov na akademické půdě poprvé použil německý profesor Richard Lowenthal v roce 1962, když popsal taktiku, kterou by SSSR pravděpodobně mohlo použít vůči západnímu Německu po stažení spojeneckých vojsk ze Západního Berlína. Podle jiných zdrojů popsal finlandizaci již v roce 1953 rakouský ministr zahraničních věcí Karl Gruber, který se snažil varovat rakouskou vládu, aby se nevydávala finskou cestou.

Pro finskou veřejnost má tento termín většinou spíše pejorativní význam. Bývalý finský prezident Urho Kekkonen ale patřil k jeho obhájcům a podle finského historika Timo Vihavainena byla finlandizace především příběhem úspěchu a Finové tak měli roli "lékaře světové politiky".