Rath si s Pancovou libovali: Takový hezký, žluťoučký penízky

Rozhovor byl nahrán v den, kdy byla trojice zatčena. Pancová si je chtěla schovat do kapsičky na zlý časy a cítila se jako car Nikolaj. „To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?,“ říká. Rath ukázal své dějepisné mezery a odpověděl, že nečetl.

Naopak Pancová příliš neoplývá řečnickým nadáním: „Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.“

Uvolněná nálada pokračovala během celého rozhovoru. Pravděpodobně se pilo pivo a domlouvala se schůzka na konec týdne. Ta se však musela přesunout a odehraje se až u soudu.

Když Rath odcházel, varovala ho ještě Pancová před zimou a radila mu, aby ven nechodil. Ani nevěděla, jak prozíravá rada to byla. Rath si alespoň mohl užít před zatčením ještě jedno pivo, které předtím odmítl kvůli tomu, že musel běžet na další schůzku.

Poté už je jen slyšet, jak Kott zaregistruje zásah policie a radí partnerce, aby zůstala v klidu. Ta však začíná vyšilovat. „Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!,“ vykřikuje. Další vývoj již všichni známe.

Stále si myslíte, že Rath měl v krabici víno?

Zde je celý přepis, který zveřejnil deník Právo:

Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.Pancová: Jenom je schovat někam.Rath: Kam, do kapsičky?Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.Rath: Cha, cha, cha.Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?Rath: Ne. To jsem nečet.Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.Debata pak pokračuje.Pancová: Hele, tady máš ještě tu tašku.(Rath a Kott opouštějí horní místnost).Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?Rath: Prosím tě, nechci už, já budu muset právě vyrazit, protože pak ještě za mnou přijede jeden člověk. Éééch, tak co, Petře?Kott: No, na to znám takovou odpověď.Pancová: Je to na hovno, to říkala moje sestřička.Pak se všichni tři nezávazně baví až do Rathova odchodu.Rath: V pátek se určitě uvidíme u vás. (Rozhovor se odehrával v pondělí večer)Pancová: Ano.Rath: Ale v sobotu se domluvíme ještě, zatím platí, že by jsi mě ty vyzvedla.Pancová: No, ve čtvrt na devět.Rath: Tak jo, čau, čau.Kott: Ahoj.Pancová: Ježiš, tam je zima. Nechoď tam!Rath odchází a zhruba po dvou minutách Pancová s Kottem zaregistrují, že se před domem něco děje.Kott: URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!Pancová: Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!Kott: V klidu, v klidu.Pancová: Tak jsme v prdeli!Kott: No jó, no. Buď v klidu, buď v klidu!