Pospíšil je devátým padlým ministrem Nečasovy vlády

Změnu ve svém vedení od jmenování Nečasovy vlády zažily kromě spravedlnosti také rezorty životního prostředí, vnitra, zemědělství, průmyslu a obchodu, kultury, školství a na dopravě se střídalo vedení dvakrát.Prvním ministrem, který musel odejít z vlády, byl na konci roku 2010 šéf ministerstva životního prostředí Pavel Drobil (ODS). V době, kdy vláda vystupovala jako proreformní kabinet a veřejnosti začala představovat klíčové reformy, ho stála místo aféra Státního fondu životního prostředí.

Drobil ohlásil odchod z ministerstva ve středu 15. prosince kvůli kauze, kterou odstartoval deník Mladá fronta Dnes (MfD). List zveřejnil přepisy nahrávek rozhovorů jeho podřízených i jeho samotného. Záznamy pořídil šéf Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libor Michálek, kterého Drobil z funkce odvolal. Nahrávky dokazovaly snahu ministrova poradce Martina Knetiga získat peníze z údajně nadhodnocené zakázky na modernizaci pražské čistírny odpadních vod ve prospěch ministrovy politické kariéry.

Po dalších čtyřech měsících se místa ve vládě vzdal také ministr dopravy Vít Bárta (VV). Rezignoval na začátku dubna, v den, kdy se o něm objevil v novinách text, podle kterého si měl bývalý ředitel bezpečnostní agentury ABL přijít do politiky pro zisk vyššího podílu na veřejných zakázkách. Bártu ale vyšetřuje policie v souvislosti s jinou kauzou, která v dubnu gradovala. Dva bývalí členové VV Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí podali na tehdejšího ministra trestní oznámení, Bárta jim měl poskytnout úplatek za loajalitu. Bývalá šéfka poslanců VV Kočí dostala od svého stranického kolegy půl milionu korun, Škárka dostával nejprve desítky tisíc měsíčně, aby ve finále obdržel obálku s částkou 170 tisíc korun. Bárta dodnes tvrdí, že šlo o půjčky.

Vládní angažmá si po Bártovi na dva měsíce otestoval i nestraník Radek Šmerda. Věci veřejné nominovaly Bártova bývalého prvního náměstka do funkce ministra, aby zastával post po dobu, než se Bártovi podaří se očistit. Proces se ale vlekl a navíc se Šmerda ve funkci začínal víc a víc stavět na vlastní nohy, s ochabující vazbou na VV. Šmerdu proto na ministerstvu dopravy vystřídal někdejší volební manažer Věcí veřejných Pavel Dobeš.

Dubnový rozkol v nejmenší koaliční straně a následující vládní krize sestřelily z postu ministra vnitra předsedu VV Radka Johna, za kterého nastoupil nestraník Jan Kubice. John jako vicepremiér fungoval v Nečasově kabinetu ještě další měsíc, aby definitivně skončil 20. května.

Na začátku loňského října personální změny zažilo také ministerstvo zemědělství. Nečas tehdy z funkce odvolal ministra Ivana Fuksu (ODS), údajně kvůli nekompetentnosti. Fuksa tak byl prvním odvolaným ministrem Nečasova kabinetu, předchozí čtyři podali demisi sami. Přestože premiér při odvolávání mluvil například o pochybeních při zadávání ekotendru, ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) se nechal slyšet, že pravým důvodem výměny v čele rezortu byl vnitrostranický boj. Na Fuksovo místo totiž nastoupil někdejší středočeský hejtman Petr Bendl (ODS), ten dlouhodobě patří k okruhu politiků blízkých premiérovi. Ve stejném duchu promluvil sám Fuksa, který společně s poslancem Petrem Tluchořem řekl, že se premiér snaží omezit jejich vliv v ODS.

Další změnou v Nečasově kabinetu byla listopadová výměna ministra průmyslu a obchodu. Dosavadní šéf rezortu Martin Kocourek (ODS) nebyl schopný vysvětlit původ 16 milionů, které přistály na účtu jeho matky. Po nervózní tiskové konferenci, kde vysvětloval, že se peníze snažil ukrýt před svou bývalou manželkou, se 9. listopadu rozhodl podat demisi, kterou premiér přijal. Ve funkci šéfa rezortu ho nahradil šéf jihočeské ODS Martin Kuba.

Na začátku loňského prosince podal rezignaci Jiří Besser. Premiérovi Petru Nečasovi (ODS) svou rezignaci odeslal ve čtvrtek 8. prosince v ranních hodinách. Ministr kultury dva roky po sobě nepřiznal v majetkovém přiznání účast ve společnosti Comoros Group, která koupila přibližně za čtyři miliony korun byt na Floridě. Firmu spoluvlastní za korupci odsouzený podnikatel Pavel Hrách.

V březnu 2012 potom ministerské křeslo opustil šéf rezortu školství Josef Dobeš. Dlouhodobě kritizovaný člen kabinetu svůj odchod odůvodnil tím, že nemůže akceptovat razantní úspory ve svém rezortu, ke kterým ho zavázal kabinet Petra Nečase (ODS). Ministr měl ušetřit částku ve výši 2,5 miliardy korun, kterou navrhl jako sníženou variantu premiér Nečas.

Zatím posledním "odpadlíkem" Nečasovy vlády se ve středu 27. června 2012 stal Jiří Pospíšil, šéf ministerstva spravedlnosti. I v jeho případě přitom za rozhodnutím Nečase poslat prezidentovi návrh na Pospíšilovo odvolání přitom stály peníze - premiér zdůvodnil konec ministra jeho rozpočtovou nekázní.