Nečasová vláda 2012: Naprosté fiasko!

Podle politologa Josefa Mlejnka mladšího koalice Nečasovy vlády v roce 2012 dokázala jedinou věc, udržela se u moci, což je překvapení vzhledem k tomu, jak rozhádaná a nejednotná koalice byla. Bez ironie ovšem připustil, že prosazení církevních restitucí vidí jako plus.

"Jinak jsou ale prosazené zákony velmi problematické. Další reformy považuji za značně diskutabilní, těžko od nich očekávat zlepšení situace. Penzijní reforma bude podle mě k ničemu, respektive nenaplní ty cíle, které si od ní vláda slibuje," podotkl.

Vládě podle Mlejnka neprospěla ani celá řada afér spojená s disfunkčními nebo nedokonale naplánovanými elektronickými systémy. "Mám na mysli například registr vozidel nebo sKarty. "Je to v uvozovkách perspektivní odvětví, různé IT firmy si vytvářejí kontakty na vládu nebo vládní úředníky a prosazují kdejaký předražený šunt. Jediný přínos z toho je ovšem zisk těch firem," poznamenal Mlejnek. Závěrem vládě – podle školní škály hodnocení – vystavil známku čtyři minus.

Ještě přísnějším kritikem byl Jiří Pehe. "Řekl bych, že vládní rok 2012 byl poměrně úděsným představením, které sice vyústilo ve schválení některých zásadních zákonů, ale způsobem, který proti koalici a potažmo celé politice poštval řadu lidí. Hovořím o tradičních nátlakových metodách, například získávání hlasů od přeběhlíků. Pokud si člověk na konci loňského roku po krizi s Věcmi veřejnými myslel, že nečasovská vláda už nic horšího nepředvede, tak koalice mu dokázala, že se mýlil," řekl Pehe.

Při známkování sáhl rovnou po pětce. "U mě vláda propadla, podle mě totiž už dávno měla odejít," podotkl.

Když měl přeci jen přijít na něco, co zaslouží pochvalu, zmínil to, že premiér Nečas vyházel z vlády některé lidi, se kterými by podle politologa byla situace ještě horší. "Tím myslím například Josefa Dobeše na ministerstvu školství. A na žádné další pozitivum si nevzpomínám, možná snad mezinárodní politika, ale i tam začíná mít Česká republika pochybné skóre," vypočítal.

Nejlepší známku kabinet dostal od Rudolfa Kučery, ten mu přisoudil trojku. "Některé významné reformy jsou schváleny. Já sice nejsem spokojený s jejich finální podobou, měly být lépe promyšleny a formulovány, ale oceňuji, že se je podařilo uskutečnit, to úsilí, co za tím stojí. Spokojen ovšem nejsem s celkovou skladbou vlády, vystupováním a jednáním s veřejností," shrnul politolog.

Zastánce našel Nečasův kabinet v Bohumilu Doležalovi. "Nechci těm nešťastníkům dávat ošklivé známky a říkám, že kdyby měla k moci přijít sociální demokracie, má ode mne rovnou minus pět. Při všech problémech Nečasovy vlády nemohu odhlédnout od toho, že se vláda snažila prosadit klíčové zákony, což se o všech předchozích říci nedá. Při všech oprávněných výhradách bych na to nezapomínal," podotkl.

I když je znění klíčových reforem podle něj možná sporné, stejně oceňuje politickou odvahu a vytrvalost, která stojí za jejich schválením. "Já třeba velmi vítám církevní restituce, za které bude vládě osmdesát procent národa spílat. Tak já jí za to rozhodně nespílám," uvedl.

Doplnil, že hlavní problém vlády spočívá v tom, že se neopírá o parlamentní většinu. "A je to tak již od roku 2010, jenom se to čím dál tím víc ukazuje. Teď už je to úplně zjevné po změnách ve vedení ministerstva obrany," řekl.

Narážel na odvolání šéfky nejmenší koaliční strany LIDEM Karolíny Peake z postu ministryně obrany. Liberální demokraté následně oznámili, že odcházejí do opozice, což by znamenalo menšinovou vládu ODS a TOP 09, nebo její pád."Jenomže podle mě je to s odchodem LIDEM z vlády stejně jako s koncem světa na 21. prosince, oboje je stejně věrohodné. Když takové uskupení oznámí, že hodlá spáchat politické harakiri, tak jim prostě nevěřím. Harakiri patří do japonské tradice, nikoli do české švejkovské. Švejkové se nesebevraždí," zhodnotil Doležal.

Vládu Petra Nečase letos provázely kauzy poslanců souzených za korupci, koaliční a stranické rozbroje, politické handlování při získávání dostatečné podpory pro vládní návrhy zákonů a mnohačetné odchody ministrů z resortů. Na druhou stranu vláda prosadila klíčové zákony, které si vytyčila v koaliční smlouvě – konsolidační neboli daňový balíček, rozpočet založený na zodpovědné hospodářské politice, která nemá zvedat státní deficit, církevní restituce nebo II. pilíř důchodové reformy.