Pithart prezidenta nešetří: Zemanův výrok o Nejvyšším soudu je děsuplný

Zeman oznámil ztrátu své důvěry v Nejvyšší soud tuto středu v Senátu v souvislosti s neúspěšnou kandidaturou předsedy pražského městského soudu Jana Sváčka na ústavního soudce. Důvodem bylo rozhodnutí jednoho ze senátů Nejvyššího soudu, kvůli kterému nejvyšší státní zastupitelství zastavilo trestní stíhání tří exposlanců ODS, viněných z politické korupce.

"To je katastrofální výrok a tady bych řekl, že se nám vyjevuje, v čem podstatném se bývalý prezident Václav Klaus a dnešní prezident shodují. Naprosto nemají jasno v otázce soudní moci. Jsou prostě zklamáni a rozčileni z toho, když nerozhoduje tak, jak oni si přejí," uvedl Pithart.

Má za to, že podle Zemanovy představy předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová opomněla instruovat příslušný soudní senát, jak má rozhodnout. Také podle Brožové Zeman nerespektuje nezávislost soudního rozhodování.

Pithart se dále pozastavil nad Zemanovým zacházením s ústavou. Změny od parlamentní k poloprezidentské republice by mohly podle Pitharta nastat, kdyby Zemanovci dosáhli velkého úspěchu ve volbách a kdyby měl prezident silnou většinu ve sněmovně, což ale zatím nehrozí, řekl dnes v České televizi v Otázkách Václava Moravce Petr Pithart.

K takové změně často dochází fakticky a nemusí se kvůli tomu měnit pravidla hry. Pithart v této souvislosti připomněl Rusko za Borise Jelcina, kdy ústava v roce 1993 zavedla poloprezidentský systém, který se ale postupem času díky velké autoritě a podpoře Vladimira Putina de facto posunul k republice prezidentské. "V ústavě byste to ale ne vždycky našli," podotkl Pithart.

Bývalý český premiér zatím nevidí možnost, že by tu rostla silná prezidentská strana, byť jí přibývají členové, což označil za konjunkturální záležitost. Ve velký úspěch SPOZ ve volbách příliš nevěří, protože strana se dopouští chyb, jako je například snaha bývalého předsedy Vratislava Mynáře kandidovat za stranu ve volbách a zároveň být kancléřem prezidenta republiky nebo úvahy SPOZ o spolupráci s Josefem Dobešem, jedním z nejméně oblíbených ministrů vlády Petra Nečase.