Rusové nám vzali Vánoce, v Česku máme aspoň elektřinu, říkají uprchlé Ukrajinky

"Měla jsem asi dvě hodiny na rozhodnutí, bály jsme se, ruská armáda se přibližovala, nebylo jisté, zda by se dalo odejít ještě později," vzpomíná 19letá Alina na odchod z Ukrajiny. Na cestu se kamarádky ze školy vydaly týden po zahájení ruského útoku na Ukrajinu. Do Městce Králové na Nymbursku, kde stále žijí v soukromém ubytování, přijely v noci 6. března. Cesta vlakem ze Záporoží do Lvova a Užhorodu trvala 27 hodin, hranici přešly pěšky.

Návrat na Ukrajinu zatím nechystají. "Raději neplánujeme, ale prostě žijeme, studujeme, hledáme si práci. První týdny, když jsme přijely, jsme pořád jen čekaly, jestli se to zlepší a kdy se budeme moct vrátit, ale došlo nám, že tak se nedá žít," řekla Alina. Uprchlíci se podle nich na Ukrajinu vrací, protože přišli o ubytování nebo pocházejí z bezpečnější části země.

Třetím rokem studují angličtinu na záporožské univerzitě, na on-line výuku přivykly už s covidem. Od jara do podzimu si přivydělávaly sázením stromků v nedaleké oboře. Práce byla jen sezonní, nyní jsou dívky bez výdělku. "Kdybychom si samy měly platit ubytování, nezvládneme to, takhle se to dá," řekla Kateřina. Do budoucna by obě chtěly začít v Česku studovat, plánují věnovat se dál angličtině, případně ji vyučovat. "Jako studentky dnes nemáme na Ukrajině šanci a hodně lidí tam přišlo o práci," řekla Kateřina.

Shodují se, že v posledních měsících musely rychle dospět. "Možná je to sen každého mladého člověka bydlet jen s kamarádkou, ale najednou už vám nikdo nenachystá večeři a o všechno se musíte postarat sami," doplnila Kateřina. Život v Česku je pro ně stále náročný, i kvůli jazykové bariéře. "Ale máme elektřinu a připojení na internet, což našim spolužákům na Ukrajině momentálně dost chybí," shodují se.

Středočeská asistenční centra pro uprchlíky odbavila od začátku války více než 37.200 ukrajinských běženců. Pobytové oprávnění jich má v regionu podle údajů ministerstva vnitra téměř 61.200, na Nymbursku zhruba 5200.