Pět let od arabského jara: Tyhle tři věci nesmíme zapomenout, varuje analytik

1) Liberální demokracii nelze zavést v jakékoliv zemi na světě pouhou změnou ústavy a vyhlášením svobodných voleb. Politický systém liberální demokracie se totiž opírá více o HODNOTY, kulturu a normy již existující ve společnosti, nežli o instituce procedurální demokracie. Ve skutečnosti rozšiřování volebního práva většinou bylo a stále by mělo být až vrcholem transformace společnosti a politického systému, jehož nezbytnými komponenty musí být nejprve zavedení prvků právního státu (konstitucionální aspekt) a následné rozšiřování garance lidských a občanských práv a svobod (liberální aspekt). Pokud jsou „demokratické" volby zavedeny ve společnosti bez pevného konstitucionalismu a všeobecného sdílení liberálních hodnot, dojde pouze ke zvolení autokratů či diktátorů.

2) Západní svět by neměl usilovat o vývoz „demokracie" vnímané jako zavedení svobodných voleb, ale spíše o podporu šíření liberálních hodnot ve společnosti. Cílem by neměla být ukvapená změna režimů, ale podpora liberálních a prozápadních proudů v rámci občanské společnosti.

3) Měli bychom se zbavit arogantního nahlížení na vývoj ve státech jiných kulturních a civilizačních oblastí perspektivou západních hodnot a zkušeností. To, co se může zdát jako demokratická revoluce, se může velmi snadno vyvinout ve vítězství anti-liberálních islamistů. Neměli bychom nechat naše úpěnlivá přání deformovat přesnost naší analýzy. Zdá se, že „wishful thinking" aplikujeme až příliš často i na dnešní uprchlickou krizi. Statisíce lidí z Blízkého východu neutíkají do Evropy před autokracií s vizí života v liberálně-demokratické společnosti, tak jako utíkali lidé z komunistického Československa. Utíkají před bídou a konflikty, ale s ohledem na svá hodnotová východiska (kombinace principů autoritářství, podřízení a islámu), která si s sebou přinášejí, bude jejich začlenění do liberálně-demokratické společnosti velmi problematické.