Rusko si notuje s Tureckem, vrána k vráně sedá. Hrozí vražedné spojenectví?

Komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák tvrdí, že po brexitu, který je vážnou ranou do těla Evropské unie, přišel nezdařený armádní puč v Turecku, a reakce tureckého prezidenta Erdogana na armádní revoltu naznačují, že ke značným komplikacím dojde i ve vztazích EU s Tureckem. To jde ale Rusku na ruku, jako každé oslabení evropské a severoatlantické jednoty.

"Ruský prezident byl vůbec první ze světových státníků, kteří se s Erdoganem spojili, aby vyjádřili soustrast s oběťmi násilností a přesvědčení, že o vedení jakékoli země musí rozhodovat vůle občanů, vyjádřená u volebních uren. Putin šel ovšem ještě dál a ve víkendovém telefonickém rozhovoru prohlásil, že „Rusko zásadně trvá na kategorické nepřípustnosti protiústavního jednání a násilí s politickými cíli"," připomněl komentátor.

Oba prezidenti se během telefonátu dohodli na co nejrychlejší osobní schůzce, která by se mohla uskutečnit už v prvním srpnovém týdnu, tedy ještě před summitem skupiny G20, který proběhne v Pekingu. 

"Když si uvědomíme, jak nesmiřitelné byly postoje obou stran po 24. listopadu loňského roku, kdy turecké F-16 sestřelily nad syrsko-tureckou hranicí ruský bitevník SU-24, nestačíme se takovým náhlým hekatombám dobré vůle divit, koneckonců i ve světle nedávné turecké omluvy-neomluvy za tento incident, již turecká strana pár hodin po jejím zveřejnění přinejmenším zpochybnila," podotkl komentátor.

Nyní se proto ptá: Proč tedy najednou tolik vstřícnosti, a to zřetelně z obou stran? Domnívá se, že kategorická nepřípustnost protiústavního jednání a násilí s politickými cíli, o níž v rozhovoru s Erdoganem mluvil Putin, bezesporu souvisí s přímo panickým strachem z případné barevné revoluce v Rusku, i když ta je v podmínkách skoro totálně zdecimované ruské opozice přísně vzato nemyslitelná. Erdoganova tvrdost v postupu proti více než 6 tisícům zatčených bude podle Dvořáka docela dobrým argumentem pro Putinovu preventivní tvrdost ve vztahu k lidem z opozice, kteří by si zřejmě taky přáli změnu poměrů ve své vlasti ve prospěch skutečné demokracie.

"Na a za druhé: Rusko je od jara 2014, tedy od začátku ukrajinského dobrodružství, ve skoro totální euroamerické izolaci. Pokud by Turecko například opravdu sáhlo po obnově trestu smrti, zrušeného v roce 2004, odstřihlo by si jakoukoli naději (pravda, i teď jen hypotetickou) na členství v EU. Turecko tedy rovněž stojí před hrozbou izolace a mezi oběma státy tak vzniká vztah, pro nějž má česká lidová moudrost jednu velmi trefnou charakteristiku: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá," upozornil komentátor.

Předmětem schůzky ale může být pouhé řešení evropských a blízkovýchodních záležitostí. Například poslanec za hnutí ANO Martin Komárek pro server EuroZprávy.cz uvedl, že důvod schůzky je podle něj jediný: "Sýrie".