Zemřel Karel Otčenášek, arcibiskup a emeritní biskup královéhradecký

"V pondělí 23. května 2011 byl Pánem z tohoto světa povolán jeho věrný služebník Mons. Karel Otčenášek, arcibiskup a emeritní biskup královéhradecký. Zemřel tiše zaopatřen svátostmi ve 21.45 hodin v biskupské rezidenci v Hradci Králové, kde v posledním čase statečně nesl kříž stáří. R. I. P.," uvedl sekretář královéhradeckého biskupa Vojtěch Macek.

"O Karlu Otčenáškovi jsem slyšel už jako dítě. Osobně jsem ho poznal během svých středoškolských studií. Pan arcibiskup mi zůstane v paměti nejen jako výjimečný pastýř naší diecéze, ale také jako mimořádná osobnost dějin církve v Evropě. A konečně i můj osobní vzor na cestě ke kněžství," sdělil v úterý královéhradecký biskup Jan Vokál.

Vyzdvihl především to, že Otčenášek od svého tajného vysvěcení na biskupa ve 30. letech až do pokročilého věku nesl na svých bedrech celou tíži biskupského úřadu jako odpovědnost, kterou mu svěřil Kristus. " A to i přesto, že mu bylo většinu života násilně bráněno, aby svůj úřad veřejně zastával. Na jeho odvaze a nasazení nic nezměnila ani dlouhá léta vězení a internace. Tuto jeho službu pro královéhradeckou diecézi považuji za srovnatelnou s mučednictvím," dodal Vokál.Otčenášek se narodil 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. Ke kněžství se připravoval v Hradci Králové a v Římě, kde byl 17. března 1945 vysvěcen na kněze královéhradecké diecéze. Po druhé světové válce se vrátil do vlasti a působil jako kaplan v Týnci nad Labem, jako administrátor v Horní Rovni a v Žamberku a od října 1949 jako vicerektor kněžského semináře v Hradci Králové až do jeho zrušení komunistickou vládou v červnu 1950. V březnu 1950 byl papežem Piem XII. jmenován titulárním chersoneským biskupem s pověřením řídit královéhradeckou diecézi v případě, že bude „sedes impedita“ či „sedes vacans“, tedy bráněno výkonu biskupské služby. V dubnu 1950 byl svým předchůdcem Mořicem Píchou tajně bez vědomí státu vysvěcen na biskupa.

Za totality byl pronásledován režimem. V létě 1951 byl internován v želivském klášteře. Za "velezradu a špionáž pro Vatikán" byl v roce 1953 převezen do vyšetřovací vazby a v prosinci 1954 v Hradci Králové odsouzen na 13 let vězení. Jako vězeň poznal například Mírov, Leopoldov a Valdice, odkud byl po více než 10 letech na amnestii propuštěn v květnu 1962. Poté pracoval jako dělník v mlékárně v Opočně.

V roce 1965 mu bylo na zásah papeže Pavla VI. dovoleno nastoupit do duchovní správy, ale mimo vlastní diecézi a se zákazem jakéhokoli projevu biskupské hodnosti. Působil jako administrátor v Ústí nad Labem–Trmicích a dalších pohraničních farnostech. Mezi lety 1968 a 1973 mohl opět působit ve své diecézi, avšak pouze jako administrátor farnosti Plotiště nad Labem, pak se musel znovu vrátit Trmic.

Po listopadu 1989 byl Otčenášek rehabilitován. Bylo mu umožněno převzít správu diecéze, do té doby řízené kapitulním vikářem. V prosinci 1989 jej papež Jan Pavel II. potvrdil jako diecézního biskupa v Hradci Králové a 27. ledna 1990 byl v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové uveden do služby svému biskupství papežským zmocněncem arcibiskupem Francescem Colassuonem. Úřad sídelního biskupa vykonával do 6. června 1998, kdy se jeho nástupcem stal Dominik Duka.

Za svůj přínos víře a osobnostní kvality ho papež Jan Pavel II. v září 1998 jmenoval osobním arcibiskupem.I v letech odpočinku byl arcibiskup Otčenášek pastoračně činný v diecézi, do roku 2000 v komisi Iustitia et Pax, až do roku 2007 ve sportovní organizaci Orel, v Konfederaci politických vězňů a dalších institucích. V posledních zhruba dvou letech bylo jeho veřejné působení omezeno zdravotním stavem a žil v biskupské rezidenci.