Zemřel ministr kultury Pavel Dostál, je tomu 7 let

Pavel Dostál byl český divadelní dramaturg, textař, scenárista, režisér, publicista a politik. V letech 1998 až 2005 zastával funkci ministra kultury ve vládě České republiky. Narodil se 25. února 1943 v Olomouci. Po absolvování odborného učiliště a průmyslové školy chemické pracoval do roku 1965 jako technik. Mezi lety 1966 až 1969 byl dramaturgem a uměleckým šéfem Divadla experimentu v Olomouci a zároveň působil jako divadelní režisér a autor, televizní scénárista, publicista, choreograf, textař a libretista. V letech 1962 až 1969 byl také členem KSČ, odkud na protest proti nástupu Gustava Husáka k moci v dubnu 1969 vystoupil. Od roku 1969 byl kvůli svým postojům a účasti na protiokupačním rozhlasovém vysílání v srpnu 1968 zaměstnaný pouze v dělnických profesích. V době normalizace byl komunisty označen za nepřátelskou osobu a neustále tak byl pod kontrolou StB. Státní bezpečností byl naposledy zadržen v říjnu 1989 za šíření petice Několik vět.

Po Sametové revoluci působil až do roku 1993 jako umělecký šéf Hudebního divadla v Olomouci.

Od června 1990 do prosince 1992 byl také poslancem Federálního shromáždění, zprvu za Občanské fórum, později za ČSSD, jejímž členem byl od roku 1991 a za kterou získal v letech 1996 až 1998 a znovu v roce 1998 poslanecký mandát. Od 22. července 1998 do 15. července 2002 také působil jako ministr kultury České republiky. Do této funkce se vrátil i v dalším volebním období za vlády Vladimíra Špidly a setrval v ní až do 4. srpna 2004.

Dostál vedl ve své ministerské funkci řadu sporů s církvemi, zejména s církví katolickou. Některé jeho změny podoby církevního zákona vnímali zástupci církve jako nabourání jejich náboženských svobod. Mnohdy musel jejich spor rozřešit až Ústavní soud. Dostál také chtěl zrušit takzvanou Náboženskou matici, která spravovala majetek katolických řádů zabraný v roce 1950, což katolická církev vnímala jako snahu znemožnit navrácení majetku. Ministr však tento majetek považoval za majetek státu, který byl jen určen k náboženským účelům a chtěl jej také do vlastnictví státu převést.

Byl také autorem čtrnácti divadelních her, televizních a rozhlasových inscenací a dokumentárního filmu Diagnóza Komárek.