V 97 letech zemřel potomek šlechtického rodu, hrabě Zdeněk Sternberg

Sternbergův osud plně odráží nedávnou historii Československa. Byl vychován jako dědic panství na hradu Český Šternberk. Za nacistické okupace byla jeho rodina pronásledována a po znárodnění hradu v roce 1948 pracoval na šachtě, sloužil u Pomocných technických praporů (PTP) a později pracoval například jako kulisák. V roce 1968 emigroval do Rakouska, po roce 1989 dostal hrad v restituci zpět. Od té doby zde bydlel.

Kořeny hraběcího rodu Sternbergů sahají až do 12. století. Zdeněk Sternberg se narodil 15. srpna 1923 jako druhé z devíti dětí Jiřího hraběte Sternberga a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Na gymnáziu maturoval za druhé světové války a po znovuotevření vysokých škol studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ovšem z politických důvodů nebyl puštěn k promoci.

Po roce 1948 pomohl několika lidem ilegálně přejít hranice. Pět let nuceně strávil v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník PTP. Od roku 1956 pracoval jako kulisák v Karlínském hudebním divadle, a to až do své emigrace v roce 1968. V Rakousku se postupně vypracoval na zástupce ředitele potravinářského koncernu.

Po listopadové revoluci se Zdeněk Sternberg vrátil do Československa, kde v roce 1992 restituoval rodový majetek včetně starobylého hradu Český Šternberk, jejž po dalších téměř 30 let rekonstruoval a zveleboval. Na hradě bydlel se svou manželkou Alžbětou, s níž má syna Filipa. V roce 2005 prezident Václav Klaus udělil Sternbergovi medaili Za zásluhy.