Historie, o které se nemluví? Nacisté nevypálili jen Lidice a Ležáky

Zatímco Lidice a Ležáky se povedlo zrestaurovat a dodnes na místě tragédie stojí památníky připomínající hrůzy nacismu, Ploština lehla popelem.

Do zaniklé pasekářské osady obce Drnovice nedaleko Valašských Klobouk 19. dubna 1945 zavítali nacisté, kteří měli důvodné podezření, že místní obyvatelé podporují partyzány bojující v odboji proti nacistickému režimu. Osadu proto vypálili a její obyvatele brutálně zavraždili.

Akci provedla zvláštní jednotka SS nazvaná Josef, která měla hlavní štáb ve Vizovicích. Do konce války přitom zbývaly necelé tři týdny, to ale stovky nacistů, kteří osadu obklíčily, nemohly vědět.

Nejdříve vojáci zabili všechen dobytek, poté zapálili jednotlivé domy, v nichž stále byli lidé. Většina žen a dětí plamenům unikla, někteří muži ale takové štěstí neměli.

Ti, kteří stačili vyběhnout a utéct spalujícímu žáru, byli následně na místě zastřeleni. Nacisté jim nedali žádnou šanci. Upáleno bylo 24 osob, tři osoby byly popraveny, a jeden muž byl odvlečen k výslechu, kde ho nacisté umučili k smrti.

Osada Ploština původně čítala 10 domů, v nichž bydlelo 50 lidí. Dnes je srovnána se zemí a na jejím místě se rozprostírá louka. Tragédii tu připomíná památník a několik nově postavených obydlí, které byly zbudované po válce, život se do nich ale nikdy nevrátil.

Tím ale řádění nacistů v regionu neskončilo. O čtyři dny později bylo v Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. 2. května 1945 byly následně vypáleny Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané.

Ačkoliv tyto události z konce války nejsou veřejnosti příliš známé, věnuje se jim řada autorů. Popisuje je například publikace Smrt si říká Engelchen, Ploština žaluje! nebo dokument Ploština – krvavá paseka.