Krev není voda: Může člověku její pití ublížit?

Upíři nejsou jen fikce, například v roce 2011 mladý muž vnikl do bytu ženy, kterou pokousal na krku. Prohlašoval, že je starý upír, který potřebuje krev, aby mohl zůstat naživu. Žena naštěstí utekla a na "upíra" zavolala policii.

Ve skutečnosti by si ale pitím krve muž moc nepomohl, neškodná je v malém množství - pokud v sobě nemá žádné patogeny.

Zvláštní je, že když se krev pije, tak je pro tělo toxická. Jakmile je na místě, kde má být, tedy srdce, cévy atd., tak je nezbytná pro život, pokud ji ale budete mít v žaludku, dobrou službu vám neprokáže. 

Krev je totiž bohatá na železo a tělo má obecně problémy vylučovat jeho nadbytek. Předávkováni železem není u masožravých zvířat zase tak neobvyklé a podobný účinek to má i na lidi. Můžou se vám poškodit játra, nahromadit tekutiny v plicích, sníží se vám krevní tlak a můžete mít nervové poruchy.

Podle Johna Edgara Browninga, který zkoumal požívání krve v praxi, po celé Severní Americe existují tisíce lidí, kteří pijí krev z různých důvodů. Někteří tvrdí, že jim kyslík a železo dodává energii, jak informuje server Live Science. Podle něj nikdo z nich nezaznamenal vážnější vedlejší účinky.

Existuje dokonce věc zvaná Renfieldův syndrom. Jedná se o psychický defekt, jež může přerůst až ve velmi vážné psychické onemocnění. Jde o neovladatelnou chuť na krev (spíše lidskou než zvířecí). Člověk se s ní může narodit, nebo může vzniknout po vážnějším traumatickém zážitku, se kterým se daná osoba není schopna vyrovnat, a tak v ní postupně narůstá. Většinou jsou základy této nemoci položeny ve věku, kdy se vyvíjí lidská osobnost a charakterové vlastnosti jedince, tedy v útlém věku života.

Příklad vzniku této duševní choroby může být dítě, které vyrůstá v problematické rodině, kde je fyzicky týráno. Jeden z rodičů jej napadne a způsobí mu krvácející ránu. Neošetřené, šokované a dlouhodobě stresované dítě si ránu vysaje a v tu chvíli zjistí, že mu krev docela chutná a že pití krve může být vlastně velmi vzrušující. Toto ještě nemusí nutně znamenat duševní vadu, ovšem časem to v ni může přerůst.