Světový den dárců krve. Kdo stál u počátků dárcovství?

Krev byla od počátků dějin lidstva vnímána jako životadárná tekutina v těle člověka, také se jí připisovaly magické vlastnosti. V některých kulturách se pila krev nepřátel, aby se získala jejich síla, v mnohých starověkých civilizacích se lidé v krvi ze stejného důvodu koupali. 
 
Zvýšený zájem odborníků o krev nastal ve 14. století, kdy o ní vznikala první pojednání. Až někdy v polovině 16. století se začali lékaři pokoušet o něco jako transfuzi, kdy pomocí speciálních trubic prováděli výměnu krve mezi dvěma pacienty. V 17. století proběhlo rovněž několik pokusů o krevní transfuzi, přičemž se přistupovalo i k výměně krve mezi lidmi a zvířaty. Takovéto experimenty ovšem bývaly spíše neúspěšné a nebezpečné, nezřídka končily úmrtím pacientů, a proto je brzy úřady i církevní autority zakázaly. Úřední zákazy ovšem lékaři nedodržovali a směle pokračovali ve svém bádání. V roce 1879 třeba zkoušel transfuzi s použitím beránčí krve (coby nevinného a posvátného zvířete) český lékař Antonín Erpek, opět bez úspěchu. Pokus Antonína Erpeka byl vůbec první transfuzí provedenou na našem území. 
 
Postupem času vědci krev stále více zkoumali a objevovali její nejrůznější vlastnosti, o kterých neměli jejich předchůdci ani tušení. Na začátku 19. století se proto začalo o krevní transfuzi hovořit na profesionálnější úrovni. První výměnu krve mezi dvěma lidmi provedl roku 1818 londýnský lékař James Blundell. Protože se tehdy ale ještě nevědělo o existenci několika krevních skupin, jeden z pacientů experiment nepřežil. Některé další Blundellovy transfuze byly sice úspěšné, to však spíše díky náhodě. 
 
Předpokladem k provádění úspěšných transfuzí se stalo objevení krevních skupin. To se povedlo až na počátku 20. století českému lékaři Janu Janskému, od jehož narození uplynulo 3. dubna letošního roku přesně 150 let. Ačkoliv Jan Janský začínal na poli medicíny jako psychiatr, do dějin se zapsal právě jako objevitel krevních skupin. Tato zásluha mu byla oficiálně přiznána roku 1921, v témže roce Janský zemřel. Protože během svého života krev nejenom zkoumal, ale prosazoval také její dárcovství, nese jeho jméno medaile, kterou jsou dnes dárci krve oceňováni. 
 
Mezi významné vědce, kteří svůj život zasvětili zkoumání krve, a mezi propagátory jejího dárcovství patří také Karl Landsteiner. Ten se narodil přesně před 155 lety, dne 14. června 1868. Čtrnáctý červnový den je právě na jeho počest Světovým dnem dárců krve. Díky tomu, že Karl Landsteiner prováděl mnohé pokusy s mísením krve různých skupin a objevil v krvi člověka Rh faktor, mohla být provedena vůbec první vědecky podložená a úspěšná krevní transfuze, k níž došlo v roce 1907. Rakouský vědec totiž dokázal, že není možné provádět transfuzi s odlišnými krevními skupinami, ale vždy jenom s těmi shodnými. Landsteiner tak do dějin právem vstoupil jako „otec transfuzní medicíny“ a za své přelomové objevy obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. 
 
Po výše zmíněných objevech již nic nestálo v cestě přímé transfuzi krve mezi dvěma lidmi. Časté válečné konflikty od počátku 20. století daly impulz k řešení otázky, jakým způsobem by bylo možné skladovat odebranou lidskou krev do zásoby, ve spojitosti s válkami především pro potřeby raněných vojáků. Krev se tedy začala konzervovat a také se propagovalo dárcovství krve, probíhaly první masivní nábory dárců. I konzervace krve se během času zdokonalila, a tak se mohlo zachránit tisíce životů nejen za zuřících válek.