Co se jedlo na Boží hod velikonoční?

Na Boží hod velikonoční nesměl na stole rozhodně chybět beránek. Původně se jednalo o jehněčí pečeni, kterou připravovali již židé o svátku Pesach, který připadal na datum Velikonoc. Později začal maso nahrazovat beránek sladký, tedy ten upečený ze sladkého těsta. Velikonočního beránka pekla každá hospodyňka dle rodinného receptu, a tak se v jednotlivých domácnostech lišila jeho podoba i chuť. Oproti tomu mazance se už častěji podobaly jeden druhému.

Pekla se také tzv. hlavička, nebo také sekanice či nadívanina. To byla nádivka skládající se z nasekaného masa, směsi koření a čerstvých jarních zelených bylinek. Vaječné žloutky se rozšlehaly s trochou mléka, přidaly se kousíčky vařeného masa a posekané bylinky. Touto směsí se zalily kostičky housky namočené ve vývaru nebo mléku. Vše se dochutilo solí a kořením. Nakonec se pomalu vmíchal sníh z bílků. Hustá směs se dala do pekáčku, upekla a ještě horká se servírovala. Někdy se k hlavičce přidával i salát připravený z kopřiv nebo šťovíku. Z měšťanského prostředí 19. století je známo podávání hlavičky spolu s bramborovým salátem. Tato zvláštní nádivka byla velice oblíbeným pokrmem a často se jedla po celé velikonoční svátky, nejenom na Boží hod.

Slavnostní pokrm servírovaný o Božím hodu velikonočním představovala dnes naprosto běžná krupicová kaše. Obecně kaše se v jídelníčku našich předků objevovala velice často, šlo o nejběžnější jídlo vůbec. Jedly se kaše obilné, hrachové nebo třeba pohankové, a to k snídani, obědu i večeři. Sladká kaše z krupice ovšem patřila k chodům obřadním a vždy výhradně na slavnostní tabuli. Ještě v první polovině minulého století byla typickým božíhodovým pokrmem právě krupicová kaše. Ta se dochucovala strouhaným perníkem, medem (ten měl člověku zaručit zdraví), skořicí a křížalami z jablek. Již z dob středověku je známý zvyk obdarovávání žebráků a chudých lidí sladkou kaší o Zeleném čtvrtku, a to coby připomínku na poslední večeři Ježíše Krista. Tuto tradici u nás měla dle pověsti udržovat jihočeská Bílá paní, tedy Perchta z Rožmberka v 15. století. 

O Božím hodu velikonočním se vařila i škvarenica. Co to bylo? Míchaná vajíčka! A to se slaninou a uzeným masem. Uzenina se nejprve opekla na pánvi a zalila se rozšlehanými vejci. Vajíčka se na pánvi však nezačala hned míchat, ale nechala se chvíli ztuhnout a pak se vařečkou rozbila na větší kusy. Takováto míchaná vajíčka se podávala posypaná posekanou čerstvou pažitkou, přikusoval se k nim chléb.

 O Velikonocích se podávala polévka z jarních bylinek, která se vařila po celé jarní svátky, chybět nesměla zejména na Zelený čtvrtek, ale tradičně se chystala i na Boží hod. Patřily do ní první jarní zelené rostliny, tedy například kopřivy, šťovík, polníček, lístky jahodníku a fialek, petrželka a pažitka. Dále se do ní přidávalo rozšlehané vajíčko. Zelená polévka konzumovaná o Velikonocích měla člověku zajistit zdraví po celý rok.