Skandál v Louvru. Před 115 lety byla ukradena Mona Lisa

Mistrovské dílo a nejznámější obraz na světě

Snad žádný jiný obraz na světě není tak známý jako Mona Lisa. Portrét ženy namaloval někdy na počátku 16. století (udává se, že mezi lety 1503 až 1506) všestranně nadaný italský umělec Leonardo da Vinci, a to ve Florencii, kde v tu dobu zrovna pobýval a tvořil. O pár let později, v roce 1516, s sebou obraz přivezl do Francie, kam přišel na pozvání samotného krále Františka I. z Valois. V této zemi da Vinci roku 1519 zemřel. Ještě před svou smrtí Monu Lisu prodal králi, a to za čtyři tisíce zlatých dukátů, což na tehdejší dobu byla opravdu vysoká cena.

Kdo je žena zachycena umělcem na obraze? To je dodnes tak trochu záhadou a vedou se o tom spekulace. Podle některých názorů měl da Vinci olejem na dřevěnou desku namalovat ženu jménem Lisa del Giocondo, což byla manželka jednoho zámožného florentského obchodníka. Někteří si ale myslí, že žena s tajemným úsměvem by mohla být da Vinciho matka. Teorií je hned několik a jméno Mona Lisa nebude asi nikdy spolehlivě objasněno.

Krádež Mony Lisy

Až do francouzské revoluce na konci 18. století se obraz Mony Lisy dědil mezi francouzskými panovníky a zdobil interiéry jejich zámků ve Fontainebleau a ve Versailles. Po revoluci, v roce 1797, bylo dílo vystaveno v nové obrazárně Louvre, která byla veřejnosti otevřena roku 1793. Nakrátko Mona Lisa Louvre opustila, když ji chtěl mít Napoleon umístěnou ve své ložnici. V roce 1804 ale už visela zpět v galerii, kde se nachází dodnes. Z Louvru však zmizela v historii ještě jednou.

Bylo pondělí ráno 21. srpna roku 1911, když do muzea dorazil muž jménem Vincenzo Peruggia. Jak jméno napovídá, byl to Ital a do Francie se vydal za prací. Nejprve se zde věnoval oboru, který bychom dnes nazvali jako umělecký design, později pracoval jako zřízenec a sklenář v Louvru. Měl tedy hlídat, aby se vystavené exponáty nepoškodily nebo neztratily, zajišťoval bezpečnost skleněných vitrín. A přitom to byl nakonec právě on, kdo odtud jedno z děl ukradl.

Již předchozího dne, v neděli 20. srpna 1911, Vincenzo Louvre navštívil, aby si tzv. „obhlédl terén“. Tou dobou již v muzeu nepracoval, a tak se musel na krádež připravit. Pamatoval si, že galerie je v pondělí zavřená, a tak se v ní nebudou vyskytovat návštěvníci a někteří zaměstnanci.  Také dobře věděl, že odborní muzejní pracovníci nosí bílý plášť, a tak si ho oblékl další den, když se do muzea vloupal. To proto, aby nevzbuzoval pozornost. Nemusel vůbec překonávat žádné moderní zabezpečovací zařízení, alarmy tehdy neexistovaly. Přítomná ostraha si ho prakticky nevšímala, protože měl onen bílý plášť a nebyl tedy podezřelý.

V budově Vincenzo obraz rychle sundal ze zdi a ukryl se s ním na služebním schodišti. Zde měl čas a klid vyndat obraz z rámu, přičemž ale zanechal na skle otisk prstu. Z muzea následně zmizel bočním vchodem a pospíchal domů. Tam obraz uložil do velké dřevěné truhly, kde ho nechal po dobu dlouhých dvou let! Občas, když byl sám, ho vyndal a díval se na jeho krásu. Nikomu neprozradil, co doma ukrýval.

Až na konci roku 1913 se rozhodl Vincenzo obraz převézt do země svého původu, do Florencie. Zde zamířil ke starožitníkovi, jemuž Monu Lisu předal jako zachráněné florentské dílo, které vrací do své domoviny. Za to ovšem požadoval půl milionu. Antikvář mu nic nezaplatil a zavolal policii, která zloděje zatkla. To bylo 13. prosince 1913.

Když už bylo da Vinciho dílo na chvíli zpátky ve Florencii, kde vzniklo, místní toho využili a na týden ho zde vystavili. Poté ho vrátili do Francie. Zloděj Peruggia, kterému tehdy bylo 32 let, si měl ve vězení odsedět jeden rok. Nakonec si odpykal několik měsíců. Rozhořela se první světová válka a mladý Ital v plné síle narukoval do armády. Po skončení války žil ve Francii, kde také v roce 1925 zemřel na infarkt. Bylo mu 44 let.