Zase to samé, už dvanáct let. A správnou cestu zřejmě nikdo nezná

Tucet neúspěšných šampionátů v řadě. Jistě, to jedno vítězné čtvrtfinále jednou přijde. Hned za rok, možná za deset let, ale přijde. Ostatně, teď byli čeští mladíci blízko, s Kanadou sehráli perfektní utkání. A až první zápas play off reprezentace opravdu zvládne, bude všude zase česká dvacítka za hrdiny. K čemu to ale je? Potíž je jinde. V koncentraci, v přístupu. Vlastně ve všem dalším.

Že český hokej nestíhá světové špičce, to je věc dávno známá a bohužel jasná i v seniorské reprezentaci. Pokud ale nominovaní hráči nechají na hřišti vše a vyždímají se ze všech sil, prohru rozumný fanoušek unese. I ve včerejším zápase s Kanadou tomu tak bylo. I když...

První obdržený gól, budiž. Špatná přihrávka se dá v juniorském hokeji odpustit. Druhá branka? Úplně zbytečná. Český centr Michael Špaček položil hůl na led při buly a to i přesto, že neměl všechny hráče stoprocentně připravené na hru. Chyby soupeř využil střelou hned z vhazování. Chvíle to byla jedna z klíčových, Kanada šla poprvé do vedení a příznivý stav většinou už nepouští. Že centr položí hůl na led a je připraven až tehdy, kdy to vidí u svých spoluhráčů, to se učí v mladším dorostu. Hloupý a jednoduchý gól, který de facto rozhodl.

Češi pak sice srovnali, ale Kanada hned v zápětí udeřila a zápas už si pohlídala. Dvacítka po utkání byla právem zklamaná. Za takový výkon zaslouží uznání. A také ho má, byla důstojným soupeřem a padla se ctí. Ale vymlouvat se na rozhodčí jako v případě útočníka Tomáše Šoustala, to je slabomyslnost, které by se měl nadějný hokejista vyhnout. V současné pozici českého hokeje by bylo lepší říct jasně: ,,Teď jsme na úrovní Švýcarska, Dánska a dalších, kdysi hokejových trpaslíků. Musíme tvrdě pracovat a doufat, že se mezi elitu jednou zase vrátíme." 

Jaké cesty vedou k tomu, aby byl i ten seniorský tým zase konkurenceschopný, to už je věc jiná. Někdy se však zdá, že tu cestu vlastně nikdo ani pořádně nezná.