Revoluce? Byla "doručena" první telepatická zpráva mezi Asií a Evropou

Ve skutečnosti nestačila pouhá síla myšlenky, aby toto krátké poselství vyslané španělským vědcem z indického státu Kérala překonalo tisíce kilometrů k jeho francouzskému protějšku v malé laboratoři ve Štrasburku.

"Byla to telepatie z mozku do mozku, ale za pomoci přístrojů," usmívá se Romuald Ginhoux z francouzské společnosti Axilum Robotics, jejíž robot umožnil přenos poselství do mozku příjemce.

Pracovník Starlabu v Indii, vybavený přilbou s elektrodami, si přímo nemyslil Hola (španělský pozdrav). "Měl na výběr mezi dvěma myšlenkami, a to hýbat rukama, nebo hýbat nohama, z nichž každá vyvolávala odlišnou mozkovou vlnu," vysvětluje Ginhoux. První myšlenku převedl počítač propojený s jeho bezdrátovou přilbou v nulu, druhou v jedničku.

Operace se opakovala více než stokrát a "vysílač" předal počítači dlouhou řadu nul a jedniček odpovídajících zakódovanému slovu Hola. Tyto signály směřovaly do Štrasburku, kde je počítač zase převedl prostřednictvím magnetických vln v následné stimulace vizuálního kortexu příjemce.

Pracovník společnosti Axilum, sedící v zatemněné místnosti, mohl sledovat ve svém mozku buď světelné záblesky, které převáděl na jedničky, anebo se tyto záblesky neobjevily, a to znamenalo zase nulu. Po hodině a 140 stimulacích dospěl ke slovu Hola, které mohl vyluštit jako nějaké poselství zakódované v morseovce.

Primitivní způsob pokusu, jeho zdlouhavost a složitost nijak neotřásly nadšením jeho tvůrců. Podle jednoho z jeho autorů, profesora neurologie na lékařské fakultě Harvardovy univerzity Alvara Pascuala-Leoneho jde o významnou etapu při využívání možností, jak doplnit nebo obejít tradiční způsoby komunikace.

Autoři výzkumu se zmiňují o možnosti komunikace s ochrnutými osobami, které nemohou mluvit. Elektroencefalografie (EEG), která umožnila "vysílači" komunikovat s počítačem, je již dobře známá. Složitější bylo předat poselství do druhého mozku.Společnost Axilum Robotics, která vzešla ze smíšené vědecké skupiny francouzského Státního ústředí vědeckého výzkumu (CNRS) a Štrasburské univerzity, především usiluje o to, aby efektivnost stimulace mozkových zón byla ve Francii uznána jeho metoda pro terapeutické využívání.

Zvláště by mohla být využívána při léčbě těžkých depresí, kde již neúčinkují léky, či u neuropatických bolestí. "Momentálně se TMS ve Francii využívá jen experimentálně, zatímco ve Spojených státech je uznávána jako léčba deprese," říká Ginhoux.