Vědci objevili zcela novou chuť. A mnohé se tím vysvětlilo

Slané, sladké, hořké, kyselé a umami. Lidský jazyk dokáže rozpoznat celkem pět základních chutí, ačkoliv řada z vás o poslední jmenované zřejmě nikdy neslyšela. Dokáže ji odhalit chuťový receptor taste-mGluR4, který byl objeven teprve v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu kyselinu glutamovou nebo její soli. Chuť umami je přitom obsažena v potravinách, které konzumujeme zcela běžně. Jde například o maso, ryby, sýry a zeleninu, ale i mateřské mléko. 

Vědci si až dosud mysleli, že u rozpoznání pěti chutí jazyk končí, nyní se ale ukázalo, že to není tak úplně pravda. Vedoucí výzkumnice Juyun Lim z Oregonské státní univerzity v časopisu New Scientist popsal šestou chuť, kterou pojmenoval "škrobová". "Věřím, že právě tahle chuť je důvod, proč lidé dávají přednost komplexním sacharidům," tvrdí vědkyně.

Sacharidy jsou ve výživě člověka hlavním zdrojem energie a jejich největším zdrojem v potravě je právě škrob, který v našich podmínkách pochází především z obilnin a brambor. "Cukr je sladký, ale pouze v krátkodobém horizontu. Když si dáte čokoládu a chléb, obojí je sladké, ale u čokolády stačí pouze malé množství, zatímco chleba musíte sníst více," popisuje Lim hlavní rozdíl mezi cukrem a sacharidem, resp. škrobem.

Spolu se svými kolegy provedla pokus na 22 subjektech, které nechala ochutnávat jídla s různým obsahem sacharidů. Lidé nejčastěji říkali, že potraviny chutnají "škrobově". Podle Asijců šlo o chuť připomínající rýži, Američané zase cítili chuť mouky. Všichni měli přitom po požití speciální sloučeniny dočasně zablokované ostatní receptory na jazyku, tudíž necítili sladkou, slanou ani jinou z dosud známých chutí, pouze tu škrobovou.

Dodnes si odborníci mysleli, že lidské tělo nedokáže chuť sacharidů rozpoznat. Nový objev ale vysvětlil, proč lidé tolik milují potraviny bohaté na sacharidy, jako například chléb, rýži, těstoviny a další.

Tím ale výzkumy vědců nekončí. Někteří se domnívají, že jazyk dokáže stejně dobře rozpoznat i tuky, které mají samy o sobě poměrně fádní chuť. Jiní odborníci pracují na výzkumech týkajících se chuti vápníku, krve a aminokyselin. Je tedy docela dobře možné, že místo dosud známých pěti, respektive šesti chutí jich budeme už za nějakou dobu znát i deset.