Chcete na vlastní oči vidět skutečný kousek vesmíru? Jedna možnost tu je, stačí vám k tomu obyvák

Zhruba 1% z tohoto zrnění pochází z něčeho, co se nazývá Cosmic Microwave Background Radiation (český ekvivalent je tzv. reliktní záření - pozn. red.), což je pozůstatek právě Velkého třesku.

Asi 400 000 let po Velkém třesku, v době, kdy ještě zdaleka neexistovaly žádné hvězdy ani planety, byl vesmír naplněný plynem plným elektronů, protonů a fotonů. Za běžného stavu by se elektrony a protony rádi spojovaly do vodíku, jenže celý vesmír měl v tu dobu teploty v řádech tisíců stupňů, které pro takové spojení nejsou vůbec ideální.

Místo toho vznikla tzv. plazma elektronových iontů. Ale co že to vlastně má společného s Velkým třeskem a vaším rádiem? Skrz tuto plazmu nemohou procházet fotony. A lidově řečeno v ní zůstanou "zaseklé". Když se pak vesmír ochladil a plazma se začala měnit ve vodík, fotony byly volné. Rozletěly se všemi směry, tehdy v podobě klasického viditelného světla.

Za miliardy let svého cestování se však díky nepředstavitelné velikosti vesmírů světelné vlny roztáhly a nyní cestují ve formě mikrovln. Antény rádií a starších televizí jsou na mikrovlny velmi citlivé. Když potom slyšíte šum a vidíte zrnění, velká část z něho je radiace slunce i dalších věcí. Můžete si však být jistí, že něco z něj je bez nadsázky světlem samotného stvoření. 

Ačkoliv specificky nerozlišíte které zvuky a obrazce to přesně jsou, pořád svým vlastním okem a uchem vnímáte něco, co je staré stejně, jako samotný čas. A to je možná zajímavější, než kdejaký pořad, který je na přístroji možné naladit.