Nejzáhadnější kniha světa pochází z Česka. Nikdo ji nedokáže přečíst

Voynichův rukopis je pojmenována po americkém obchodníkovi Wilfridovi Michaelu Voynichovi, který jej získal v Itálii v roce 1912. Původ knihy, která se nyní nachází ve vlastnictví Yaleovy univerzity, je ale mnohem starší, a datuje se do roku 1404–1438.

O knize samotné toho moc nevíme. Měla kolem 270 stran, dochovalo se jich ale jen 240. Text je napsán na pergamenu neznámým písmem a neznámým jazykem. Má asi 35 000 slov a ačkoliv lze v písmu vysledovat jisté zákonitosti a dodržování určitých gramatických pravidel, nikdo neví, co je v knize napsáno

Jazyk, kterým je rukopis sepsán, se totiž naprosto odlišuje od všech známých evropských jazyků. Některá slova připomínají semitský jazyk, jiná jsou psána latinkou, rozluštit obsah knihy se ale dosud nikomu nepovedlo. Záhadnou také je, kde se kniha do svého nalezení na počátku 20. století nacházela, kdo je autorem a kde byl rukopis sepsán.

Prvními vlastníky knihy byly podle historiků učenci z Prahy, konkrétně v Praze žijící alchymista Georgius Barschius. Podle serveru Voynich.net poté rukopis získal v roce 1662 lékař a rektor Karlovy univerzity Jan Marcus Marci, který jej zaslal jezuitovi Athanasiu Kircherovi. Následně byl uložen v knihovně Papežské univerzity Gregoriany a další stovky let o něm nikdo nic nevěděl. Je proto záhadou, jak se mohla dostat do rukou amerického obchodníka.  

Vzhledem k tomu, že historické prameny sahají na české území, se odborníci přiklánějí k verzi, že zde byl text pravděpodobně i sepsán. Některé prameny dokonce uvádí,že autorem je někdo z okolí panovníka Rudolfa II. K čemu ale měl text sloužit je předmětem dohadů.  

Podle ilustrací se kniha dělí na několik částí a tou první je nepochybně herbář, možná alchymistický. Pro tuto verzi svědčí řada hypotéz, jiné ji ale úspěšně vyvracejí. Jiní vědci tvrdí, že jde astronomický či astrologický text, další se domnívají, že jde o lékařskou knihu.

Na pátrání po obsahu textu se podílela řada lidí z celého světa a prakticky každý rok se objeví nové poznatky. V roce 2014 bylo rozluštěno několik písmen neznámé abecedy a objevila se nová řada hypotéz. V roce 2016 Češka z Nové Paky Irena Hanzíková prohlásila, že přeložila některé stránky a že jde o jakousi knihu života.

Zatím s posledním tvrzením přišel letos historik Nicolas Gibbs, který podle serveru  La Repubblica tvrdí, že kniha je gynekologickou příručkou. Po tříletém studiu vytvořil teorii, že rukopis má sloužit k identifikaci a léčení gynekologických obtíží i vysoce postavených žen, a vzhledem k tehdy tabuizovanému tématu je sepsán ve zkratkách.

Tím se podle něj vysvětluje přítomnost obrázků rostlin i astronomických či astrologických znaků, neboť lidé dříve věřili v jejich léčebnou moc. "Je jasné, že Voynichův rukopis byl příručkou pro léčebné postupy středověké medicíny, manuál pro zdraví a pohodu žen z vyšší společnosti, zřejmě určený pro jednu osobu," uvedl Gibbs.

Proč jej ale dosud nikdo nerozluštil? Problém vidí v tom, že historici nemají lékařské vzdělání a nedokázali si informace spoji s konkrétními problémy. Dříve se navíc podle něj některé texty psali ve zkratkách běžně. "Řešení jsme jsme před očima, ale problém byl v tom, že kryptografové, kteří se o rozluštění záhady snažili, nebyly odborníky na lékařské texty středověku," dodává.

I tak jde o jednu z mnoha teorií a pravý obsah Voynichova rukopisu odhalí až kompletní překlad knihy. Toho se ale možná nikdy nedočkáme.