Když přežijete ebolu, není vyhráno. Nastoupí společenské stigma

Většina lidí by asi bez rozmýšlení utřela pot z čela svému příbuznému, který trpí horečkou. Ale kdo by toto gesto udělal i u vážně nebo dokonce smrtelně nemocných? Pro mnohé ženy v západní Africe právě takové nenápadné činnosti představují jedny z největších rizik nákazy virem eboly. Tím spíše, že mnohdy nejsou o způsobu nákazy informovány, nebo nerozpoznají symptomy této vážné nemoci.

Mbalya je jednou z žen, které se virem ebola nakazily a přežily. Ve své guinejské vesnici byla léčitelkou a ulevovala nakaženým od nemocí tradičními prostředky. "Chytila jsem ten virus od pacienta. V té době jsme tady o ebole ještě nikdo nic nevěděli," říká žena, kterou citoval server britského listu The Telegraph. Léčbu podstoupila v guinejské metropoli Konakry. I přes svůj vyšší věk a křehké zdraví se uzdravila.

V zemi jako je Guinea, kde více než polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, je ovšem těžké zabránit šíření tak nakažlivé choroby.

Lidé mnohdy nepoznají symptomy nemoci a snaží se je léčit běžnými způsoby. Neznají nebo nedodržují preventivní opatření a když je nemoc zasáhne, mnohdy nevyhledají odbornou pomoc. Šíří se totiž fámy, že epidemie je spiknutím vlády, anebo že jim zahraniční zdravotníci chtějí odebrat tělesné orgány.

Když se nemoc odhalí brzy a začne se léčit, mají pacienti lepší šanci na přežití. Pokud přežijí, nemají ale ještě vyhráno. Ebola je mnohde vnímána jako stigma.

Zdroj: YouTube

Čtyřiadvacetiletá Mariam (fiktivní jméno) z metropole Konakry se virem ebola nakazila od svého bratrance. Bratranec zemřel, spolu s ním i jeho žena, dítě a Mariamin adoptivní otec. Když onemocněla i ona, tak s ní její přítel zrušil zasnoubení. Vyhodili ji ze školy, kde pracovala jako učitelka. Nechtěla v rozhovoru ani uvést své pravé jméno z obavy před další stigmatizací spojenou s touto chorobou.

"Mezi známými se povídá, že jsem zemřela. Když jsem přišla za svým přítelem, řekl mi: 'Ty nejsi Mariam. Ta odešla. Přestaň si na ni hrát. Proč ji nenecháš odpočívat v pokoji?'"

Onemocnění propuká do několika dní od vstupu viru do organismu a má velmi náhlý začátek, který byl dříve mylně zaměňován za malárii. Objevuje se značné krvácení – do kůže, do tělesných dutin, do orgánů, což působí krvácivé průjmy, případně i zvracení krve. Významně jsou také postižena játra. Pacienti mají horečku.

Pokles tekutin a ztráty krve mohou vést k šoku. Celkový stav pacienta je velmi vážný a může vést ke smrti. Velice záleží na celkovém stavu pacienta před rozvojem onemocnění – na stavu imunity, přidružených onemocněních, výživě a podobně. Úmrtnost se pohybuje okolo 80 – 90%.

Onemocnění je těžko léčitelné, protože neexistuje lék přímo na ebolu, často se aplikuje interferon a virostatika s různým výsledkem. Pacientům jsou podávány léky ke zvládnutí akutníhos tavu – infúze, jsou prováděna protišoková opatření.