Zemřel ománský sultán Kábus, jeden z nejdéle vládnoucích monarchů

Kábus bin Saíd se ujal moci v Ománu v roce 1970 při nekrvavém převratu, když s pomocí bývalé koloniální mocnosti Británie svrhl svého otce Saída bin Tajmúra. Po britské královně Alžbětě II. a brunejském sultánovi Hassanalu Bolkiahovi byl třetím nejdéle panujícím monarchou světa. Ománské úřady vyhlásily po smrti panovníka třídenní oficiální smutek.

Rada vysokých vojenských představitelů země v dnešním prohlášení zveřejněném ve státních médiích vyzvala vládnoucí rodinu, aby se sešla a vybrala sultánova následovníka. Kábus bin Saíd neměl děti, ani veřejně nejmenoval svého nástupce.

Sultan Qaboos of Oman dies at the age of 79. Well known in the world for his visionary policies and actions that transformed Oman to a modern state. May his soul be blessed and showered with rewards of Jannah.#السلطان_قابوس_بن_سعيد#SultanQaboos#قابوس_بن_سعيد pic.twitter.com/2a2lYvCulh

Podle ustanovení z roku 1996 by vládnoucí rodina měla vybrat sultánova následovníka do tří dnů od chvíle, kdy se trůn uvolní. Pokud se členové královské rodiny nedohodnou, dosadí bezpečnostní a političtí představitelé do čela země osobnost, jejíž jméno sultán napsal a uložil do zapečetěné obálky, uvedla agentura Reuters.

Podle zpravodajského serveru BBC News jsou favority na nejvyšší funkci v zemi tři bratranci zesnulého monarchy. Televize Al-Džazíra s odkazem na svého korespondenta dnes nad ránem uvedla, že nástupcem Kábuse bin Saída se stal jeho bratranec, působící doposud jako ministr kultury, Hajsám bin Tárik Saíd. Zprávu ale nebylo možné nezávisle ověřit.

Sultán má v Ománu velkou moc, zastává současně funkci premiéra, vrchního velitele ozbrojených sil, ministra obrany, financí a zahraničních věcí, připomíná server BBC News. Sultán Kábus bin Saíd se ale v posledních letech na veřejnosti objevoval jen zřídka, přičemž se spekulovalo, že trpí rakovinou tlustého střeva. Minulý měsíc se vrátil do své vlasti poté, co absolvoval léčbu v Belgii.

Kábus bin Saíd se narodil 18. listopadu 1940, studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960-1964 v britské armádě. Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu. Zasadil se o modernizaci země a to tak, aby byly uchovány místní tradice. V roce 2011 čelil protestům arabského jara, které zasáhly i další státy regionu.

Ropný stát Omán se 4,6 milionu obyvatel je západními mocnostmi oceňován jako stabilní síla v oblasti Blízkého východu, kde často hraje roli vyjednávače. Udržuje přátelské vztahy se Spojenými státy i s Íránem a v roce 2013 pomohl zprostředkovat tajné americko-íránské rozhovory, které později vedly k uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, od níž Washington v roce 2018 odstoupil.