Kdo ohrožuje Evropu? Ani Islámský stát, ani Rusko, ale...

Zbytkem Evropské unie je Řecko vnímáno jako věčný potížista, který neustále natahuje ruku po dalších penězích od tzv. trojky (tj. Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu), ale reformy provádí pomalu nebo vůbec. Bývá proto s oblibou líčeno jako země s malou sebereflexí a tahem na bránu, které bychom už neměli dávat žádné peníze. Problém však není černobílý.

Ano, Řecko si může za mnohé problémy více méně samo a zfalšovaná čísla při vstupu do eurozóny bude nepochybně navždy skvrnou na jeho reputaci. Když ale řekneme A, je třeba říci i B. Co ale jiného dělat v této situaci?

Pokud by se nepůjčily Řecku peníze, dostalo by se na úplné dno. Následky by byly nedozírné a dotknul by se i České republiky, která není v eurozóně. Nesmíme zapomenout, že vzhledem k propojenosti ekonomik by to odnesla celá Evropa, což nikdo z nás nechce. Ale pokud současná vláda své neohrabané kormidlování děravé řecké lodi nezmění, nebude jiná cesta.

Mýtus o líných Řecích

O Řecích se často tvrdí, že jsou líní. Nejsou. Celý začarovaný kruh je v efektivitě jeho hospodářství a hlavně v chování řeckých vlád. V momentě, když se hospodářství dařilo, začaly se neúměrně zvyšovat platy státní správy a veškeré mandatorní výdaje. To Řecko dostalo do dluhové pasti a nemožnost soukromým firmám konkurovat.

Pokud se chtějí Řekové dostat ze začarovaného kruhu půjček, musí změnit nejen rétoriku. Nejde pouze o to kritizovat ty, co mu půjčili, ale samotné řecké vlády, které problém způsobily. Každému je asi jasné, že se tak nestane ze dne na den. A vytahovat 70 let staré křivdy je možné před volební kampaní, ale ne v momentě, když jsem na lopatě a hrozí mi položení celého hospodářství.

Tomáš Zdechovský

Autor je člen rozpočtového a kontrolního výboru Evropského parlamentu.