Chce to odvahu něco takového o Rusech říct. Advokát promluvil

Křeček zavzpomínal na své zážitky po účasti na vzpomínkovém shromáždění v pankrácké věznici. „Opravdu již od té doby uplynulo tolik let? Toho dne před sedmdesáti lety byl pátek. Vrátil jsem se ze školy. Ještě jsem nevěděl, že to je můj poslední den v jednotřídce na vesnici, kam jsme se museli za války vystěhovat, protože moji rodiče pomáhali Židům. Těšil jsem na svoje sedmileté narozeniny, které jsem měl slavit za pár dní," popisuje Křeček svoje vzpomínky na sociální síti.

Den před tím se prý vrátil domů jeho otec, kterého už dlouho neviděl. „Maminka mi říkala, kdyby se někdo na tátu ptal, abych řekl, že pracuje v Německu, ale já věděl, že to není pravda. Táta ještě v noci odešel a ozval se až za týden, za týden, který maminka po zprávách z bojující Praha proplakala. Tátovu fotku na barikádě mám pověšenu na zdi ve své kanceláři," popisuje svoje prožitky advokát.

Večer pak prý na dveře jejich venkovské chalupy zaklepali tři vojáci ve zvláštních uniformách. „Připomínaly ty německé. Ale oni nemluvili německy, mluvili řečí, které jsme rozuměli, neboť oni říkali jediné slovo: chleb. Dostali, co chtěli, a zmizeli v lese za domem. Nebyli to partyzáni, jak jsme se tenkrát s polovinou vesnice domnívali, ale vojáci Buňačenkovy vlasovské divize, kteří pak cestou na západ zasáhli do pražského povstání způsobem, který mnozí historikové považují pro úspěch povstání za rozhodující,"vzpomíná na setkání s Rusy Křeček.

Zástupce ombudsmanky na tyto časy podle svých slov vzpomíná z jednoho důvodu. „Dnes po sedmdesáti letech jsme se dostali do situace, kdy říct, že Prahu osvobodili Rusové, je třeba pomalu stejné odvahy jako říct za komunistů že Plzeň osvobodili Američané, to, že nám pseudopolitici a pseudohistorici vykládají, že Ukrajinský front byl složen z Ukrajinců a žádní Rusové se na osvobození nepodíleli také proto, že v podstatě o žádné osvobození nešlo, to jsme si opravdu zavinili a na to pyšni být nemůžeme," říká rázně Křeček.

„Pokloňme se raději památce těch, kteří před těmi sedmdesáti lety věděli kde je jejich místo a za toto vědomí také položili své životy. Oni si tu věčnou paměť od nás zaslouží," dodává na závěr advokát.