Další uprchlická „Džungle“: Ve Francii roste ještě děsivější tábor než v Calais +VIDEO

Nevládní organizace, které do tábora Grande-Synthe dopravují pomoc, hovoří o katastrofě a hygienické krizi. Kemp má pouze dva zdroje pitné vody a 26 chemických toalet, tedy jedno WC na zhruba sto uprchlíků. V „normálních" táborech je za minimum pokládáno jedno WC na 20 osob.

„Navštívit tábor jako jen ten u Grande-Synthe patří k opravdu otřesným zážitkům," sdělil Mathieu Balthazard, koordinátor z organizace Lékaři bez hranic. „Byl jsem v uprchlických táborech v Etiopii. I tam jsou vrstvy bahna a odpadků, ovšem u Dunkirku je to horší, protože chybí jakákoli organizace. Situace se prudce zhoršuje každým dnem," dodal.

Zdroj: YouTube

Tábor Grande-Synthe je výjimečný také počtem dětí, které v něm žijí. Desítkách ještě není ani pět let. Lékaři bez hranic ošetří asi 10 dětí týdně, jsou nachlazené. Balthazard zmínil také případ 10měsíčního kojence, který trpěl závažným střevním onemocněním. Příčinou průjmů je všudypřítomné bahno. Dětem do něj padá jídlo. „Prostě ho zvednou a snědí." popisuje lékař otřesné hygienické podmínky.

S blátem si děti také hrají. Jedním z takových je čtyřletý Mohammad Faiq, který pochází z irácké vesnice Hawija. Když se k ní začali přibližovat radikálové IS, kurdská rodina se dala na útěk. Přešla přes Turecko a pak se plavila na chatrné bárce do Řecka. Odtud zamířila dál na západ a skončila u Dunkirku. Mohammadova jednoroční sestra momentálně bojuje s vysokou horečkou. Tu zapříčinilo chladné a vlhké počasí. „Plakala celou noc," řekla britskému listu The Independent její matka Shahen (28). Rodina přebývá v táboře už 65 dní. „I já brečím a počítám dny jako ve vězení. Nikdy bych nevěřila, že uvidím místo jako je toto," stěžuje si.

V jednom ze stanu, který se topí v kaluži a bahně, přežívá Gona Ahmedová (32) se svými čtyřmi dětmi. Její manžel Mohamed, člen kurdských pešmergů, je nyní v jedné z iráckých nemocnic. V bojích s Islámským státem oslepl na jedno oko a přišel o pravou ruku. Když džihádisté dobyli její vesnici, ona a její děti musely přihlížet brutálním popravám, při kterých vrazi IS usekávali hlavy. Dona chce nyní jediné – dát svým dětem naději na lepší budoucnost. „Máme šanci, že nás Británie přijme?" ptá se a v její tváři je znát smutek. Jedinou trochu pozitivní zprávou je zatím jen to, že se situací už začala zabývat městská rada. Má v plánu kemp přesunout a poskytnout běžencům vyhřívané stany.

Tábor odděluje od zbytku města jedna silnice, na které neustále hlídkují policisté. Uprchlíci pendlují v ulicích, vzrostl počet převaděčů a místní mají obavy, což se ukázalo v prvním kole nedávných regionálních voleb. Pro krajně pravicovou Národní frontu hlasovalo v Grande-Synthe 43 procent lidí.

Dá se očekávat, že se uprchlický tábor bude dál rychle zvětšovat. Poté, co francouzská policie více hlídá Calais a Eurotunel, Grande-Synthe nabízí lepší možnost, jak proklouznout do Británie.