Vyhraje nejmenší zlo? Macrona bere pařížská střední vrstva jako nucený kompromis

Voliči, kteří v prvním kole spíše dávali přednost konzervativci Françoisovi Fillonovi, vědí i bez jeho výzvy, aby volili Macrona, že je v jejich zájmu nacionalistku Marine Le Penovou za každou cenu zastavit. Shodují se v tom v rozhovorech s ČTK, které své názory již vyjadřovali před prvním kolem hlasování.

"Nakonec jsem volil Macrona, aby v druhém kole proti sobě nestáli Fillon a Le Penová," svěřil se 48letý Raphaël Choserot, podle kterého šlo o "volbu rozumu". Dobře ví, že Macron je schopen daleko víc než Fillon posbírat hlasy napříč politickým spektrem pro střetnutí s Le Penovou. Hlavně když Fillona potopil skandál kolem fiktivního zaměstnávání své ženy jako parlamentní asistentky za horentní sumy. Navíc je pro mnoho voličů sympatické, že nepatří k zavedenému politickému pravolevému establishmentu, což je výhodou i Le Penové.

"Opravdovou výzvou tak pro Macrona budou červnové parlamentní volby," řekl dále tento manažer ve správcovské společnosti. Sám pro Macronovo hnutí Vpřed! nehodlá hlasovat ani náhodou, vrátí se jako mnoho jeho přátel k tradičním velkým stranám, tedy konzervativní pravici nebo socialistům.

"Pro Macrona bude těžké získat v parlamentu většinu," upozornil Choserot s tím, že socialistického kandidáta v prvním kole Benoita Hamona v prvním kole voleb podpořilo jen 6,5 procenta voličů a že Socialistická strana je tak politicky "mrtvá". V parlamentních volbách má ale demokratická levice podle něj velký potenciál a mohla by se vrátit k 20 až 30 procentům hlasů.

Podle šestačtyřicetileté Alexandry Manosové představuje Le Penová stále ještě velké nebezpečí, a je tedy nutné, byť pro některé se sebezapřením, volit Macrona. Plně se shoduje se slovy politika pravicových republikánů Xaviera Bertranda. "Národní frontě se daří dobře, protože Francii se daří špatně. Potřebuje, aby byly problémy. Nežádejte po nich, aby problémy řešili. Oni potřebují, aby vznikaly," zdůraznil politik krátce po prvním kole voleb.

I jiní si všímají paradoxu celého hnutí Le Penové, pro kterou je ve skutečnosti výhodnější těsně prohrát, protože se může uzavřít do své role neustálého kverulanta, který není s to přijít s vlastními řešeními.