Stovka dětských uprchlíků padla do rukou pašeráků ve francouzském Calais

Britský Independent zveřejnil šokující čísla. Do Velké Británie bylo nelegálně propašováno přes sto dětských uprchlíků z francouzského přístavního města Calais. Děti kolem třinácti let se měly stát obětí vyděračské sítě místních převaděčů.

Šlo o dětské uprchlíky, kteří neměli žádný dospělý doprovod. Nelegální cestou se měli dostat z francouzského Calais na britské ostrovy. Podle údajů britských úřadů jen za uplynulý rok do Británie přicestovalo na 167 dětských uprchlíků na černo. Z toho se jich momentálně 104 pohřešuje. 

Charity a dobrovolníci už v minulosti varovali, že tito nezletilí uprchlíci mohou být lehkou obětí nejen pro gangy pašeráků, ale také snadným terčem sexuálního vykořisťování případně obchodování s lidmi. Podle některých informací je výše poplatku, za kterou převaděč dítě doveze do Británie, na částce zhruba 9 tisíc liber. 

Britský ministr pro imigraci čelí několik týdnů silné kritice zejména ze strany skotské a welšské vlády za "nedostatek plánování" a za chabé poskytování legální cesty těmto dětským uprchlíkům do země. Vystavuje je tak prý většímu riziku jevu obchodování s lidmi. 

Deník popisuje případ, kdy se malý chlapec dostal do Británie nelegální cestou. Nakonec se zjistilo, že přijel za svým "strýcem". Úřady ale později zjistily, že chlapec nežije se svým strýcem, ale se skupinkou "nebezpečných" dospělých. Chlapec byl "rodině" okamžitě odebrán. 

Jiné dítě prozradilo jedné z charit v přístavním Calais, že ho nějaký muž přesvědčoval, že ho dostane na britské ostrovy. Chtěl za to jen "nějakou práci". Jiný jedenáctiletý chlapec se podle některých zdrojů stal drogově závislým na heroinu. Než se dostal do Británie, "starala" se o něj skupinka mužů v severní Francii. 

Data získal britský deník od Nezávislé uprchlické služby pro mládež (RYS), která sídlí v Calais. Charita dokumentuje jednotlivé příběhy dětských uprchlíků a jejich snahu dostat se do Velké Británie. Poskytuje také data pro organizace, které se zabývají problematikou obchodování s lidmi. Ve skutečnosti však mohou být čísla mnohem vyšší, odhadují se na několik stovek takto zmizelých dětí.

Pokud britské úřady zaznamenají příchod osamoceného dítěte na své území, podle tamního se musí dostat ke složkám, které se zabývají imigrací. Takové místní autority pak nesou odpovědnost za jejich blaho a sociální péči. Děti, které ale "zmizí" se tak vyhnou tomuto systému, nikdo o nich pak nic neví. 

"Mladí lidé jsou čím dál víc nabádání, aby překročili hranice, jsou jim nabízeny různé cesty a "práce", jak toho dosáhnout. Jedno dítě mi nedávno řeklo, že pokud pro něj splní jisté práce, může se dostat do Británie," uvedl pro Independent pracovník RYS Michael McHugh, který se stará o bezpečnost takových dětí. Dodal, že číslo 104 je jen pomyslná špička ledovce.