Macron slaví rok ve funkci. Řídí stát jako firmu

Macron podle francouzského tisku zavádí do politiky firemní způsoby řízení, politické a ekonomické změny, které zahájil, ale zatím nestihly přinést kýžené výsledky. Opoziční pravice je proto nadále nedůvěřivá a opoziční levice je bezprostředním ohrožením stability pracovního prostředí znepokojena.

Macron, který podle odpoledníku Le Monde představuje prezidentskou autoritu koketující s autoritářstvím, se projevil zálibou pro dramatické efekty: podle svého vyjádření se přímo "vloupal" do Elysejského paláce. Odmítl roli "normálního prezidenta" a chopil se role normotvorného vůdce, od něhož přichází veškerá iniciativa, soudí ekonomický list Les Echos. Pevně drží kontrolu nad parlamentem ovládaným jeho stranou, jejíž původní iniciály E.M. jsou totožné s jeho vlastními (En Marche! - Vpřed!). Symbolem jeho snahy o racionální řízení je jeho malý tým, který si přivedl z ministerstva hospodářství. Vláda a především ministerské úřady se oproti minulosti personálně zúžily.

Se vzdorujícími odbory, které organizují stávky a demonstrace proti změnám snižujícím jistotu práce, vede Macron otevřenou válku. Vyjádřil se přitom nerudně o "lidech, kteří nic neznamenají", kdy vykazoval už známky určité netrpělivosti. Vyhnal do ulic k protestům i důchodce přinucené platit vyšší nemocenské pojištění, kteří nebrali vážně jeho poděkování za nedobrovolnou solidární oběť společnosti. Zatím nejtvrdohlavější jsou zaměstnanci státních železnic bojující o své výsady, s nimiž ale vláda nevyjednává. Potíže má i letecká společnost Air France, jejíž pracovníci usilují stávkami o zvýšení platů.

Některé vládní kroky jsou ale pro obyvatele příjemné. V průběhu tří let například přinášejí snížení obecní daně z pobytu o 80 procent, zvýšily se sociální dávky pro handicapované osoby a nejchudší seniory. Kritiky nekontrolovaného přistěhovalectví mohla trochu upokojit zpřísněná protiimigrační opatření. Zatím nejsou žádné náznaky plnění obávaného slibu ohledně snížení počtu státních zaměstnanců o 120.000.

Na ekonomické úrovni Macronovi zatím všechno vychází. Hospodářský růst loni dosáhl dvou procent hrubého domácího produktu, nezaměstnanost klesla, obchodní investice jsou na rekordu, podnikatelská nálada je vysoko nad dlouhodobým průměrem.

Jednou z hlavních Macronových výhod je i slabost čtyř hlavních opozičních stran. Socialisté, republikáni, nacionalisté a radikální levice se stále ještě snaží vzpamatovat z loňských voleb. A zatím nejsou s to představit možnosti alternativních řešení. Podle listu Le Figaro je stále více voličů tradiční pravice s Macronovým působením spokojeno, což představuje pro nejsilnější opoziční stranu Republikáni varovný signál.

I v zahraniční politice se snaží být Macron aktivní. Věren potřebám politického marketingu vymyslel Macron několik hesel, která se ujala. V zahraničí zaujal pozměněním sloganu prezidenta Donalda Trumpa o americké velikosti slovy "Make Our Planet Great Again" (Vrátíme naší planetě její velikost), čímž mu zároveň "vrátil úder" v otázce boje proti globálnímu oteplování, od něhož chce Trump odstoupit.

Macron také představil potřebu ambiciózních reforem i pro Evropskou unii, v níž ale jeho hlas zněl i vzhledem k nejistotě kolem budoucí vlády v Německu zatím trochu osaměle. Podařilo se mu ale například trochu snížit komparativní výhodu chudších východoevropských zemí prosazením nutnosti vyplácení minimální mzdy dané země detašovaným zahraničním pracovníkům.