Nejsilnější zbraň Borise Johnsona? Lingvisté varují před jeho řečnickými triky

Ve svých zdánlivě nepřipravených projevech Johnson míchá odkazy na antiku s populární britskou kulturou a nestydí se získávat si stoupence občasnými kontroverzními výroky, které jsou nyní považovány za britské koloniální přežitky.

"Johnsonova mluva je často směsicí nečekaných metafor či slovních obratů, hyperbol a nostalgie - často s velmi specifickým britským nádechem," uvedl Philip Seargeant, který vyučuje aplikovanou lingvistiku na anglické vysoké škole The Open University.

Jeho přednes je také zásadní, pokračoval Seargeant s tím, že Johnson své až "falešně hrdinské" frázování dokresluje hlasitým a jistým způsobem sebeironickým vystupováním, což nakonec působí lehce komediálně.

Johnsonova mluvnická drzost patří k jeho charakteristickým rysům již dlouho - počínaje v dobách, kdy byl členem debatních kroužků na výběrové internátní škole pro chlapce Eton College a na Oxfordské univerzitě či, když později jako začínající novinář psal články kritizující Evropskou unii.

Jako politik využíval svého poutavého projevu v televizních show či ve funkci londýnského starosty. Běžně také pobuřoval vedení konzervativců svými projevy na výročních konferencích, zatímco mnohé nové členy strany okouzloval.

Johnson je taktéž autorem několika knih, včetně biografie jeho hrdiny - britského válečného premiéra Winstona Churchilla - a za svůj každotýdenní sloupek v britském listu The Telegraph Johnson dostává měsíčně zaplaceno 22.917 liber (655.538 Kč).

Lingvisté nicméně za Johnsonovou slovní akrobatikou spatřují mnohem vypočítavější práci s jazykem.

"Ve veřejném prostoru si přinejmenším nasazuje masky rozzuřeného řečníka, přívětivého společníka a blekotajícího amatéra," uvedl Paul Chilton, profesor lingvistiky z Lancasterské univerzity. "Ví, že na publikum působí, když ho rozesměje, a je si zároveň vědom, že to maskuje nedostatek politické vize, neochotu přijmout závazky, polopravdy, nepravdy a ignorování faktů - to vše je v pozici showmana zkrátka irelevantní," doplnil Chilton.

Pětapadesátiletý Johnson se stane dnes premiérem poté, co v úterý vyhrál souboj o pozici lídra Konzervativní strany. Sám tvrdí, že jeho zkušenosti z dob, kdy byl starostou Londýna a ministrem zahraničí dokazují, že politice rozumí. Obvinění z podstrkování lží přičítá tomu, že jeho výroky byly vytrženy z kontextu.

Přesto však Johnsonova přehnaná přirovnání mnohdy vyvolávají silné pocity, píše Reuters. Neúspěšná dohoda premiérky Theresy Mayové by podle Johnsona dala Británii "status kolonie". V kampani před brexitovým referendem Johnson poznamenal, že EU se snahou vytvořit superstát dala na dráhu Adolfa Hitlera a Napoleona.

Dříve Johnson o někdejším americkém prezidentovi Baracku Obamamovi prohlásil, že je z části Keňan a má v sobě zděděný odpor k britskému impériu. O tureckém prezidentovi Recepovi Tayyipu Erdoganovi napsal sprostou básničku o tom, jak souloží s kozou a v roce 2016 britský politik prohlásil, že by mu trvalo příliš dlouho se omluvit za svůj bohatý seznam kritických poznámek, které měl k světovým politikům.

Zároveň však Johnson, celým jménem Alexander Boris de Pfeffel Johnson, ale známý spíše jako Boris, obdivuje antické Řecko jako málokterý politik. Na univerzitě se věnoval klasickým studiím a ovládá tak starořečtinu a latinu. V nedávném rozhovoru s talkRADIO se během několika minut přesunul od přiznání, že si vyrábí z kartónu modely londýnských autobusů k tomu, že obdivuje starověkého aténského demokratického státníka Perikla.

Jednou přirovnal muslimky v burkách k "poštovním schránkám", za což se při nedávné televizní debatě omluvil. Jeho recenze aut z dob, kdy pracoval jako novinář, překypovaly hrubými sexuálními metaforami; řadící páku například označoval za kočku a o anglické krajině prohlásil, že "rozevírá své dobře rostlé nohy, aby se na ní mohl vrhnout italský hřebec", čímž myslel Ferrari F430.

Johnson se narodil v New Yorku, stejně jako americký prezident Donald Trump, ke kterému bývá často přirovnáván. Twitter však nastupující britský premiér používá o poznání méně. "Johnson využívá podobné rétorické triky jako Trump," uvedl Seargeant s tím, že často přisuzuje urážlivé výroky jiným lidem. "To alespoň zdánlivě vytvoří prostor pro popírání," uzavřel.