Koronavirus: Vraťme se k normálu a buďme opět lidmi, apeluje italský deník

Hon na nepřítele. Supermarkety brané útokem. Podezíravé pohledy směrem ke kolemjdoucímu, který zakašlal, protože může být potenciálním bacilonosičem. Urážky a ostrá a nenávistná slova, která mohou být škodlivější než jakýkoli virus, vůči tomu, kdo se k nám více přiblížil. Stalo se to v jednom supermarketu: stará dáma si chtěla vzít ovoce a dva chlapci ji rozhodně ne zdvořile vybídli, aby uhnula, protože smrkala a mohla by je nakazit. Zmlácení Číňané, naposledy v jednom baru v Benátkách, protože byli údajně "nakažení". Spousta dezinformací o koronaviru na internetu.

Žili jsme spolu a stále žijeme i přes kampaň kolem onemocnění koronavirem COVID-19. Prožíváme nekonečné dny, dny strachu, který se pozvolna mění ve fobii. Zavřeli jsme školy a zakázali nám navštěvovat místa, kde je hodně lidí pohromadě, aby se předešlo další nákaze. Náš život se v jedné chvíli změnil. Zmocnila se nás kolektivní panika. Proč? Protože to, co nás děsí, nemůžeme vidět, nemůžeme se toho dotknout. Je to jako neviditelný nepřítel, který nás může kdykoli překvapit. Tak jsme zapomněli na druhé. Zesílil egoismus. Zapomněli jsme, že ten druhý může potřebovat to, co potřebujeme my sami. Jsme jako ve válce. Ve válce proti druhému. Z toho vyplynulo, že ten, kdo přijde jako první, vyhraje, a tak všichni běžíme, abychom získali hlavní cenu.

A jakou cenu jsme vyhráli? Žádnou. Přiživili jsme strach a fobii. Mít strach je přirozené, je to emoce, kterou známe od malička a která nám umožňuje vyvarovat se nebezpečí. A co když se změní v úzkosti, což je stav, který nás stále burcuje obavami, že by se mohlo stát cosi nenapravitelného, ačkoli je to jen málo pravděpodobné? Co tedy dělat? Vraťme se k normálnosti. Mnozí si i na internetu stěžovali, že nevědí, co doma dělat. Stížnosti jsou tak trochu zvyk - když nemáme volný čas, stěžujeme si, že nám chybí. A nyní jej máme, byť nedobrovolně. Proč se nestarat více o sebe, nebo si dočíst knížku, která dlouho leží na poličce? Může to být také příležitost pěkně se projít na čerstvém vzduchu, radovat se z pěkných okamžiků dne.

Můžeme také více mluvit se svými dětmi, které zůstaly ze školy doma. Můžeme dělat to, co jsme dlouho odkládali, nebo udělat to, co některé děti, které na YouTube vytvořily video s lekcemi kreativního psaní vedenými jedním spisovatelem. Je to pěkný a užitečný nápad. Nebo si můžeme dát jeden den detox od technologií. Jedním z největších rizik, jak říkají Alessandro Manzoni (italský spisovatel a básník) a Giovanni Boccaccio, je otrava sociálního života. Neotravujme si život. Mluvme s druhým, zajímejme se o něho. Ptejme se ho, jak se cítí a jak by chtěl s volným časem v nadcházejících dnech naložit, nabádá La Repubblica.

Vraťme se ke kontaktům. Buďme zase lidmi. S tímto virem se bohužel musíme naučit žít. Vědci a lékaři se snaží najít léčbu, očkovací látku a vše, co může být pro veřejné zdraví užitečné. Do té doby však žijme jako lidé, zůstávejme lidmi. Snažme se pochopit, co nás tento čas naučil, kromě toho, že si pořádně myjeme ruce a dodržujeme další dobré hygienické návyky. Cvičme si tak svou odolnost a vezměme si z toho ponaučení, které můžeme využít, kdyby jednou podobná situace znovu nastala.