Po dvouměsíční přísné karanténě se Italové pomalu nadechují

S koncem zatím nejdelší koronavirové karantény na světě se vrací život do italských měst. V parcích se na kolech či koloběžkách prohánějí děti pod dohledem rodičů, kteří dbají na to, aby se k sobě moc nepřibližovaly. Na sluncem zalitých náměstích je vidět korzující dvojice s rouškami na obličeji, skupinky mladých v živé debatě, kteří však od sebe dodržují dvoumetrové rozestupy, i jednotlivce popíjející kávu z papírového kelímku, který jim dveřmi baru přes improvizovaný venkovní pult podal majitel podniku. Bary a restaurace zůstávají podle nových nařízení zavřeny až do 1. června, ale už nyní je možné si objednat jídlo či nápoje s sebou.

V zemi s těžce postiženou ekonomikou se po netrpělivém čekání znovu rozjela i výroba v továrnách. Nedá se však zatím říct, že by se život vrátil do normálu. 4. květen zahájil takzvanou druhou fázi koronavirové krize, během níž si, podle slov premiéra Giuseppe Conteho, "musíme zvyknout na soužití s virem".

V pondělí se tedy do práce vrátily 4,4 miliony zaměstnanců, ale mnoho lidí ještě zůstává doma. "Pro mě se vlastně nic nemění," říká Mario Luconi, úředník v logistice jedné florentské firmy. "Dosud jsem pracoval z domu a mohu v tom snadno pokračovat i nadále. Moje přítomnost na pracovišti není nezbytná a v těchto dnech čím méně nás je, tím lépe," dodává. "Už tak je dost složité uzpůsobit kanceláře tak, aby se dodržovaly minimální odstupy a zamezilo se zbytečným kontaktům."

Ke komplikacím spojeným s úpravami pracovního prostoru se připojují i cesty do zaměstnání. Vláda doporučuje vyhýbat se pokud možno hromadné dopravě a upřednostňovat vlastní auta nebo kola. A tak se v ulicích Milána či Říma znovu objevily zácpy na křižovatkách, ač kolony nedosahují stejné délky jako před pandemií. Na druhou stranu v Neapoli se veřejné dopravní prostředky zaplnily tak rychle, že v jednom případě bylo nutné přivolat policii. Strážci pořádku přinutili vystoupit z autobusu pasažéry, kteří odmítali respektovat nařízení přikazující maximální počet dvaceti osob.

V celé zemi byla obnovena i meziregionální doprava. Na hlavním nádraží V Miláně se u přístupů na nástupiště tvořily uspořádané fronty, v nichž lidé čekali na měření teploty a kontrolu dokladů o motivech cesty. Přemisťovat se mezi regiony je zatím povoleno jen lidem, kteří se vracejí do svého bydliště anebo mají naléhavou cestu ze zdravotních či profesních důvodů.

V Neapoli na nádraží čeká Elisabetta Bonaviová na svou dceru, která se vrací ze studií v Římě. „Neviděla jsem ji od ledna,“ vysvětluje. „Když propukla zdravotní krize, zůstala zablokovaná v malém bytě ještě se dvěma spolubydlícími. Teď jsme se konečně dočkaly.“ Když dvacetiletá Gaia vystupuje z vlaku, Elisabetta nemůže zadržet slzy. Matka s dcerou si s úsměvem pošlou vzdušný polibek, neboť objímání prozatím není vhodné.

Ani meziměstské cestování uvnitř regionů zatím není zcela volné. Vypravit se do jiného města je možné pouze za účelem návštěvy blízkých příbuzných a osob „ve stabilním vztahu“. Tento článek nového nařízení považují mnozí za sporný. Na často kladenou otázku, kdo je blízký příbuzný, vláda upřesnila, že jde o rodinné příslušníky do šestého stupně příbuzenství. Ti, kteří doufali, že se v nejbližších dnech budou moci sejít s blízkými přáteli, byli zklamáni. Přátelé nespadají do kategorie stabilních vztahů. V tomto případě se jedná například o snoubence či registrované partnery.

Nejasnost některých nařízení komplikuje decentralizace správního systému. Každý z dvaceti regionů si předpisy upravuje podle vlastních potřeb. Tak například presidentka jihoitalské Kalábrie, Jole Santelliová, povolila otevření všech barů a restaurací v regionu, pokud umožňují venkovní sezení, a to navzdory celostátnímu nařízení o jejich uzavírce až do 1. června. Zdůvodnila to tím, že dlouhodobé uzavření podniků by mohlo podpořit ilegální ekonomické aktivity v regionu, který byl oproti severním oblastem koronavirem zasažen jen minimálně.

Všechna tato nejistota se podepisuje i na psychickém rozpoložení Italů. I když možnost vycházení vzbudila opatrný optimismus, nedávný průzkum ukázal, že přes 60 procent obyvatel Apeninského poloostrova má za to, že bude v blízké budoucnosti potřebovat psychologickou podporu. Pandemie tedy poznamenala Itálii nejen ekonomicky. Zahájení druhé fáze krizové situace ještě zdaleka neznamená konec všech problémů.