Rusko provokuje u hranic NATO: Stoltenberg chce mluvit s Lavrovem

"Právě ve složité době, jako je nyní, je důležité se setkávat a diskutovat také o těžkých otázkách," podotkl Stoltenberg.

Západní země, ale i EU a NATO, dál žádají Ruskou federaci, aby upustila od své podpory proruských separatistů na východě Ukrajiny a umožnila návrat k jednání a diplomatickému řešení východoukrajinské krize.

Na výroční konferenci v bruselské centrále aliance Stoltenberg upozornil, že Rusko i přes hospodářskou krizi minulých let i současné potíže zvyšovalo dlouhodobě výdaje na obranu. Ve stejné době země NATO své výdaje snižovaly.

"Také jsme viděli, že Rusko je připraveno sílu použít. Viděli jsme to v Gruzii, Moldavsku, na Krymu a nyní i na východní Ukrajině," připomněl generální tajemník aliance. Loni také podle něj letadla NATO vzlétla ke 400 ruských vojenských letadel pohybujících se u aliančních hranic, 150 případů se odehrálo v Pobaltí.

I tento vývoj a stále "asertivnější" chování Ruska je podle Stoltenberga jedním z důvodů, proč se NATO rozhodlo ke změnám, posílilo své východní země například vyšší ochranou vzdušného prostoru a na loňském summitu ve Walesu rozhodlo kromě jiného o zřízení sil s velmi vysokým stupněm připravenosti.

"Události roku 2014, zejména ruská agrese na Ukrajině a následné vzájemné sankce mezi západními státy a Ruskem, logicky vedly ke změně strategického vnímání Západu v Rusku. Místo opatrného partnerství, přišel čas na víceúrovňovou či nelineární konfrontaci," říká pro Natoaktual.cz Václav Lídl, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

"Nová doktrína Ruské federace odráží manichejistický pohled ruské politické elity na mezinárodní vztahy a světový pořádek. Ve verzi 2010 se psalo, že je současný světový pořádek charakteristický oslabením ideologické konfrontace. Ovšem ve verzi 2014 se píše, že současný světový pořádek je charakteristický posílením globální konkurence, napětím v různých oblastech, hodnotovými konflikty i soupeřením o modely rozvoje. Jedná se o takový světový pořádek, ve kterém se stírá hranice mezi válkou a mírem a kde je Rusko neustále ve válce, i když vedené nevojenskými prostředky," pokračuje Lídl a dodává:

"V rámci tohoto prismatu může ruské vedení vnímat protesty z přelomu let 2011 a 2012, stejně jako snahy některých post-sovětských států přiblížit se euroatlantickému prostoru jako vnější útok. Části ruské vojenské a politické elity navíc stále žijí v představě, že je jejich prvořadým úkolem odčinit porážku Sovětského svazu ve studené válce."