Papež představil pět nových svatých

Benedikt XVI. během kanonizace portugalského šlechtice a později mnicha Nuna Alvarese Pereiry prohlásil, že osud a činy tohoto muže ukazují, že "v každé situaci, dokonce i během války a v armádě, lze jednat a žít v souladu s hodnotami a principy křesťanského života".

Při příležitosti Pereirovy kanonizace byly pořádány výstavy o jeho životě, vydávány biografie a dokonce byly vydány pamětní známky s jeho portrétem. Podle portugalské konference biskupů lze období mezi lety 1383 a 1385, kdy byla nástupnická krize v portugalském království, srovnat se současnou ekonomickou krizí. "Chceme, aby se to stalo protikrizovou oslavou. Aby jeho kanonizace byla symbolem naděje," řekl bratr Francisco Rodrigues, který stál v čele úsilí o svatořečení portugalského šlechtice.

Nuno Alvares Pereira se narodil v roce 1360. Ve 24 letech porazil společně s 6500 portugalskými vojáky více než třicetitisícovou kastilskou armádu. Kastilie si totiž činila nároky na portugalský trůn. Po vítězství u Aljubarroty v roce 1385 zavládl mezi oběma zeměmi téměř na dvě století mír.

Pereira, nejbohatší muž Portugalska, se pak vzdal svého majetku a titulů a vstoupil do kláštera Carmo v Lisabonu, kde přijal jméno bratr Nuno od svaté Marie.

Úsilí o jeho svatořečení začalo již v 15. století, v roce 1918 byl blahořečen, což je jeden z kroků ke svatořečení. Ke kanonizaci je však třeba, aby budoucí svatý učinil nějaký zázrak. V případě bratra Nuna šlo o uzdravení ženy, které vstříkl do oka vroucí olej.

Dalšími svatořečenými byl italský aristokrat Bernardo Tolomei, který zemřel společně s 82 mnichy, když pomáhali obětem moru v roce 1348. Papež kanonizoval také italského kněze Arcangela Tadiniho a dvě ženy, zakladatelky kongregace jeptišek Geltrudu Comensoliovou a Caterinu Volpicelliovou. Všichni tři pomáhali během svého života chudým a byli oddáni křesťanskému způsobu života.