Čtrnáctý papež Lev. Čím se zapsali do historie jeho stejnojmenní předchůdci?

První papež Lev, Lev I. Veliký, byl 45. papežem v řadě, a to mezi lety 440 až 461, tedy v době, kdy byl (nejenom) Řím ohrožován vpády zákeřných kočovných a pohanských kmenů. V roce 452 celou Itálii pustošili Hunové pod vedením svého náčelníka Attily. Právě tohoto obávaného vojevůdce se papež Lev I. nebál a dokonce ho přesvědčil, aby Řím nesrovnal se zemí a uzavřel s ním mírovou dohodu. To se nikomu před ním nepodařilo. O tři roky později se papež musel potýkat s vpádem dalších nepřátel, tentokrát s Vandaly. Těm bohužel nedokázal zabránit v drancování Říma, ovšem dokázal je přesvědčit, aby nezavraždili žádného místního občana a město nevypálili.

Papež Lev III. se „proslavil“ tím, že o Vánocích roku 800 korunoval Karla Velikého císařem římské říše. Tuto laskavost mu prokázal za to, že se ho panovník zastal proti spiklencům usilujícím o jeho svrhnutí z papežského stolce i zavraždění. Nepřátele papeže císař odsoudil k trestu smrti, ovšem na žádost mírného Lva III. tento trest zmírnil na vyhnanství.

Pouhý jeden měsíc zastával úřad papež Lev V., a to od srpna do září roku 903, kdy ho nechal uvěznit vzdoropapež Christoforus. Ve vězení Lev V. někdy na začátku roku 904 zemřel, pravděpodobně byl zavražděn. Jenom pár měsíců, od května 928 do přelomu roku 928 a 929, setrval na papežském stolci další papež téhož jména: Lev VI. Další Lev, Lev VII., již zastával úřad delší dobu, i když jen pár let – od roku 936 do roku 939. Následující Lev v řadě, Lev VIII., byl tzv. vzdoropapežem a jeho pontifikát nebývá uznáván.

Významně se zapsal do dějin papež Lev IX., jehož pontifikát je ohraničen roky 1048 a 1054 a je historiky vnímán jako nejvýznamnější papež německého původu v době středověku. Právě díky němu došlo k tzv. velkému schizmatu, tedy oddělení katolické od pravoslavné církve. Také se zasloužil o reformaci katolické církve, zaměřil se zejména na zamezení zneužívání církevní moci, svatokupectví nebo sňatků duchovních. Jeho cílem byl návrat k původním myšlenkám řeholí a morálním zásadám církve.

Další papež nesoucí jméno Lev, Lev X., usedl na papežský stolec až o několik staletí později po svém stejnojmenném předchůdci. Lev X. pocházel ze šlechtického rodu, z italské rodiny Medicejských, která patřila k nebohatším a nejmocnějším rodům ve Florencii. Papežský úřad zastával od roku 1513 do roku 1521. Tento papež je historiky nejčastěji popisován jako bezstarostná osoba a rozhazovačný požitkář. Zároveň podporoval umění a vzdělanost, stál u vzniku římské univerzity. Bohužel ale také často nezřízeně utrácel peníze, a tak se potýkal s finančními problémy, které řešil prodejem vybavení papežského paláce. Velké finance utratil třeba za křížovou výpravu nebo stavbu baziliky sv. Petra. Protože mu peníze stále docházely, rozhodl se prodávat církevní tituly světským osobám, za což býval kritizován. Během svého úřadu také Lev X. exkomunikoval Martina Luthera z katolické církve. 

Na jaře roku 1605 zastával papežský úřad po dobu pouhých dvou týdnů další člen rodu Medici, papež Lev XI. Tomu bylo již sedmdesát let, když byl zvolen papežem, což byl na tehdejší dobu opravdu vysoký věk. Krátce po svém zvolení těžce onemocněl a zemřel, a proto jako papež prakticky nic nestihl vykonat. Ujala se pro něj přezdívka Papa Lampo, tedy papež blesk, což odkazuje na krátkou dobu jeho pontifikátu.

Papež Lev XII. stál v čele katolické církve mezi lety 1823 až 1829. Byl rovněž italského šlechtického původu. Proslul důrazem na morálku, za jeho působení se Itálie stala více duchovním místem. Tvrdě vystupoval proti okázalým radovánkám, prosazoval například zákazy karnevalů nebo plesů, snažil se omezovat vstup do hospod, aby vymýtil opilství. Neváhal odsuzovat k doživotnímu žaláři i trestům smrti. Jeho přísný přístup se mu ovšem ne vždy vyplatil. Roku 1824 udělal zásadní chybu, když zakázal očkování proti neštovicím, tehdy rozšířené a smrtelné chorobě, což mělo za následek masové umírání nemocných.

Papež Lev XIII. se ujal úřadu roku 1878 a setrval v něm do své smrti v roce 1903, kdy mu bylo požehnaných 93 let. Lev XIII. stál za velkou proměnou katolické církve i posílení papežství na mezinárodním politickém poli. Protože byl již papežem v moderní době, snažil se jí katolickou církev přiblížit. A to se mu povedlo. Podporoval dělníky i vědce. Manuálně pracujícím napomáhal k příznivým podmínkám i odpovídajícímu ohodnocení, vědeckým pracovníkům umožnil vstup do vatikánského archivu.