Příliv migrantů do Evropy se poprvé zpomalil. Ale nikdo neví proč

Poté, co Evropská unie dosáhla dohody s Tureckem počátkem roku 2016, která má zabránit příchodu migrantů na řecké ostrovy ve Středomoří, se Itálie opět stala hlavní branou do Evropy, jak tomu bylo po většinu 21. století. Více než 600 000 lidí se od roku 2013 dostalo přes moře do Itálie. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) přestavují migranti dosahující Itálie 85% všech příchozích do Evropy.

Ale tento tok se náhle a neočekávaně před několika týdny zastavil. Pašeráci z Libye obvykle posílají obvykle vysílají vlny migrantů na moře každý týden během krásného počasí, zvláště v létě. Ale od 15.července se nic takového neobjevilo a odborníci na migraci říkají, že nedokáží úplně vysvětlit proč.

„Stále se to snažím vysvětlit" řekl Mark Micallef, vedoucí výzkumný pracovník Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, výzkumné organizace, která dokumentuje obchodování s lidmi v Libyi. „Pokud se podíváte na historii statistik příjezdu, měli by se (příjezdy) v červenci a srpnu dostat na vrchol," řekl. "Ale místo toho vidíme dramatický pokles."

Možná vysvětlení

Tento pokles umožňuje Itálii dále prohloubit své pokusy o zlepšení kapacity libyjské pobřežní stráže. V uplynulém roce Itálie a její spojenci v EU vycvičily přes sto úředníků Libyjské pobřežní stráže a dodávali jim více lodí a zdrojů. Jedním z možných vysvětlení by tak mohlo být, že zvýšená aktivita libyjské pobřežní stráže vedla k tomuto poklesu. Podle The New York Times však tempo zadržení pašeráckých lodí libyjskou pobřežní hlídkou již od května kleslo.

Taktéž podle novin neobstojí tvrzení, že k menšímu počtu migrantů přispěly tvrdší podmínky, které musí dodržovat neziskové organizace pomáhající uprchlíků. Pobřežní hlídky hrozily útokem na lodě charitativních organizací, což vedlo několik skupin k pozastavení záchranných operací. Podle odborníků však toto nevedlo nutně k snížení migrace. Dokazuje to např. to, že uplynula klidová doba předtím, než byly záchranné čluny nuceny zastavit operace a před příjezdem italských námořních lodí.

Podle několika analytiků je třeba hlavní důvod pro pozastavení migrační vlny vidět spíše než na moři na pobřeží. Hlavní pašerácké sítě v libyjských pobřežních městech, jako je Sabráta, hlavní odrazový můstek pro migranty směřující do Itálie, zřejmě byly přesvědčeny nebo vynuceny k pozastavení jejich operací. Mohamed al-Muntasser, libyjský politický analytik, uvedl, že nová ozbrojená skupina v Sabrátě - která se nazývá Národní gardou, pobočkou Sabráty a je spojená s mezinárodně uznávanou vládou Libye - hrála ústřední roli při přesvědčování pašeráků, aby zastavili své operace.

"Některé naše síly a naši představitelé se rozhodli, že trochu utáhnou šroub - buď tím, že udělají svou práci, nebo řeknou svým přátelům a příbuzným v zločinecké bratrské jednotce, že by se měli zastavit alespoň na chvíli,“ řekl Muntasser. Jeden pašerák pracující v Sabrátě jménem Mourad Zuwara potvrdil telefonicky The New York Times, že místní síly ho nedávno nutily, aby odstoupil od svých operací ve městě, ale on s nimi nespolupracoval.

Světlo na konci tunelu?

Ať je jakákoli příčina, pokles potěšil italské představitele, kteří se snaží nalézt řešení migrační krize. "Stále jsme v tunelu, v dlouhém tunelu, ale už vidím světlo na jeho konci," komentoval situaci italský ministr vnitra Marco Minniti. "Bylo důležité zasáhnout na druhé straně Středozemního moře, a tak jsme se zaměřili na Libyi. Vypadalo to nesnadně, ale zdá se, že se něco konečně mění," řekl Minniti. Očekává se, že migrační krize bude horkým tématem italských voleb, které se mají konat v květnu příštího roku.

Aktivisté upozorňují, že tato změna v migračním toku není nicméně příliš pozitivní pro samotné migranty, kteří mají být drženi v Libyi v podmínkách podobných otroctví. Podle analytiků klidná lhůta pravděpodobně nebude trvalá, protože mnoho konkurenčních milicí a pašeráků z Libye vydělává z migračních toků tolik peněz, že nebudou ochotni k tomu, aby zůstal obchod s lidmi opuštěn dlouho. „Moje největší otázka," řekla Mattia Toaldoová, výzkumná pracovnice v Evropské radě pro zahraniční vztahy, „je, jak dlouho to bude trvat?"