Hon na kuřáky pokračuje: Konec vodní dýmky?

Od konce ledna je kouření vodní dýmky výrazem jisté statečnosti, protože vyznavači této tradice s arabskými a muslimskými kořeny si mohou svou dýmku vychutnávat pouze na kavárenských terasách vystaveni nepřízni živlů.

Nové opatření je součástí boje turecké konzervativní vlády proti kouření zahájeného v roce 2009. V Turecku kouří třetina dospělého obyvatelstva a vodní dýmka je dnes oblíbená především mezi mládeží.

V posledních třech letech tak úřady zakázaly kouření cigaret v barech, kavárnách a restauracích. A aby turecká vláda od tohoto zlozvyku odradila i ty nejzavilejší kuřáky, zvýšila v letech 2005 až 2011 daň z cigaret celkem o 195 procent.

Majitelé kaváren obcházejí nařízení úřadů tím, že kouřící zákazníky obsluhují na zastřešených terasách nebo jim nabízejí vodní dýmky s ovocnou směsí, která obsahuje méně tabáku. Dokonce tradiční istanbulské kuřárny podlehly této módě, kterou si velmi oblíbili turisté.

MUDr. Eva Králíková, přední odbornice na odvykání kouření, vysvětluje: "Vodní dýmka rozhodně není méně škodlivá než cigarety. Kouř z ní obsahuje stejně nebo více škodlivin. Bez ohledu na to, že prochází skrz vodu. Tím se jen ochladí, ale nevyčistí. Ve vodě se zachytí pouze zanedbatelná část škodlivých zplodin. A chladný kouř se snáz vdechne hlouběji než horký."

Dalším problémem je, že kuřák vodní dýmky musí vdechovat kouř intenzívněji, a tedy i hlouběji do plic, aby udržel uhlík žhavý. Jedno potažení je díky tomu téměř dvojnásobné ve srovnání s cigaretou. Navíc do ní dává značné množství tabáku s různými příměsmi. Podle některých studií se kouření vodní dýmky po dobu 30 až 60 minut vyrovná vykouření celé krabičky cigaret, píší Novinky.cz.

Častým zvykem u vodní dýmky je, že ji kouří skupinka přátel nebo známých. Náústek mezi nimi koluje. Proto jim hrozí vyšší riziko infekcí: nejen běžných nemocí dýchacích cest, ale také tuberkulózy a dalších plicních chorob, nákaza žloutenkou, bakterií, která se podílí na vzniku žaludečních vředů, nebo herpes virem a podobně.