Itálie má "nového" prezidenta: Napolitano ve funkci zůstává

Napolitano se stal favorizovaným kandidátem šesté volby, v níž získal absolutní většinu 740 hlasů z celkem 1007 volitelů. Jeho soupeř, odborník na ústavní právo Stefano Rodotà,, dostal 217 lístků. Napolitana nakonec podpořily všechny hlavní politické strany kromě populistického Hnutí pěti hvězd, které proti dohodě ostatních politických sil ostře protestovalo.

Napolitanovi bude v červnu 88 let a je první, kdo v Itálii usiloval o druhý prezidentský mandát. Ten současný mu měl vypršet 15. května a on i jeho manželka podle médií už začali v prezidentské rezidenci balit věci.

V prohlášení, které vydal po dnešní dopolední páté volbě, Napolitano uvedl, že nemá na výběr a musí splnit odpovědnost, již má vůči národu. Při vypršení druhého sedmiletého období mu bude 94 let. Komentátoři ale očekávají, že Napolitano do roka rezignuje, jakmile se krize kolem výběru prezidenta vyřeší.

Lídr středolevicové strany Bersani dnes oznámil, že odstoupí, jakmile bude zvolen prezident. K tomuto kroku se odhodlal poté, co se jeho strana neshodla na prezidentském kandidátovi a někteří členové strany hlasovali proti návrhu Bersaniho. „Každý čtvrtý v mojí straně je zrádce a to je naprosto nepřípustné," prohlásil podle BBC Bersani.

Napolitano před třemi týdny pověřil Bersaniho sestavením kabinetu, lídr levice ale neuspěl. Nepřijal totiž nabídku na vytvoření velké koalice s uskupením kolem expremiéra Silvia Berlusconiho a nepřesvědčil populistické Hnutí pěti hvězd, aby jeho případnou vládu podpořilo. Vzhledem k tomu, že populisté nechtějí své hlasy dát ani jedné z velkých stran, se lídři dostali do slepé uličky.

Jako nejpravděpodobnější se tak zatím jeví scénář vzniku úřednické či poloúřednické vlády, pro niž by Napolitano v parlamentu vyjednal potřebnou podporu. Podobně se mu to podařilo i po demisi předchozí vlády Silvia Berlusconiho na konci roku 2011, kdy stál u zrodu úřednického kabinetu Maria Montiho.

Italská média podle informací ČT už dokonce spekulují o jménech možných budoucích premiérů - nejčastěji se zmiňuje předseda ústavního soudu Franco Gallo, někdejší premiér Giuliano Amato a šéf italské centrální banky Fabrizio Saccomanni.

Giorgio Napolitano (*1925) v roce 1945 vstoupil do Italské komunistické strany a o osm let později se stal poslancem. Po zániku strany v roce 1991 přešel Napolitano do strany Demokratická levice a v letech 1992 - 1994 byl předsedou Poslanecké sněmovny. O dva roky později se stal ministrem vnitra a v říjnu 2004 byl jmenován doživotním senátorem.

V květnu 2006 byl jako kandidát středolevé koalice poprvé zvolen italským prezidentem.