Papež o internetu: Je to boží dar. Zmínil ale i brutální agresivitu

Internet podle hlavy římskokatolické církve může všem přinést větší možnosti setkávání a solidarity, "a to je dobrá věc, dar boží". Zároveň ale také může vést k odloučení našich blízkých nebo k vyloučení těch, kteří k němu nemají přístup, upozornil.

"Rychlost informace přesahuje schopnost reflexe a úsudku," varuje také papež v poselství nadepsaném Komunikace ve službě autentické kultury setkávání. "Jestliže komunikace slouží převážně k podpoře spotřeby, pak máme co do činění s brutální agresivitou," dodává.

"Nestačí brouzdat digitálními ulicemi, být prostě připojeni. Je třeba kontaktů, které doprovázejí skutečné setkání. Nemůžeme žít sami, uzavřeni v sobě samých," nabádá František. V poselství rovněž vyzývá církev, aby otevřela dveře do digitálního světa, a byla tak v kontaktu s dnešními lidmi. 

Problém budování sociálních skupin na internetu

Existují jakési tři základní modely, které je potřeba zvážit. Předně existuje skupina lidí, kteří mezi sebou mají určité sociální vazby, znají se, studují spolu a komunitní weby využívají na doplnění komunikace. Proces socializace již proběhl někdy dříve a internet slouží pouze jako médium, které nese komunikační proces. Zde asi o výhodách sociálních sítí nemá smysl diskutovat, s pochopitelnou poznámkou týkající se bezpečnosti a zneužitelnosti sítě.

Druhým případem je situace, kdy vznikne on-line komunita - a ta se posléze reálně socializuje. Jedná se o poměrně řídký jev, což může být problém při oslovování nových potencionálních věřících. Jakým způsobem a kam je začlenit? Tito lidé navíc nejsou lokálně determinováni, a tak budou do kostelů (pokud vůbec) docházet po jednom a osamoceně. To je ale problém nejen církevní, ale opět poměrně obecný. Celoplošně působící organizace, které by rády své on-line komunitní přátele zapojily do reálného běžného chodu svých oblastních sdružení, je celá řada – počínaje politickými stranami a konče například astronomickým kroužkem. Je potřeba, aby takováto uskupení měla vypracovanou a funkční metodiku, jak s novými členy pracovat, komunikovat, jak zajistit, aby si byli vzájemně přínosní a „cítili se dobře."

Třetím možným scénářem je budování čistě on-line komunity. To má celou řadu výhod – není potřeba nějaká zvláštní socializace, druží se lidé, kteří si navzájem padnou do oka, nemají spolu problém a soužití virtuální je často snazší, než je to reálné. Do značné míry zde skončí část uživatelů z předchozího modelu. Tyto skupiny mohou být jak primárně chtěné, ale také vzniklé jaksi omylem. Ani zde však není situace ztracená - a s uživateli lze pracovat. Je možné je užít například jako podporovatele, sympatizanty nebo jen skupinu lidí, která bude sloužit k sebereflexi.

V tomto smyslu je tedy snaha o větší vstup církve do prostoru sociálních sítí a internetu pochopitelná a oprávněná, informuje server dsl.cz.