"Převrat" ve Vatikánu: Papežské tajemství při vyšetřování mravnostních deliktů zrušeno

Papežské tajemství, které zavazovalo k vysokému stupni důvěrnosti při vyšetřování mravnostních deliktů, bylo často kritizováno jako způsob, jímž církev pomáhá chránit pachatele sexuálního násilí, umlčovat jeho oběti a zadržovat informace před policejními orgány.

#PopeFrancis is now making testimony collected in canonical processes available to legal authorities.https://t.co/mrh9iFe75M

Vatikán zprávu o změnách v kanonickém právu zveřejnil v den papežových 83. narozenin, podle serveru Vatican News však hlava katolické církve o nařízeních rozhodla už začátkem prosince. Kromě změn týkajících se stupně důvěrnosti při vyšetřování sexuálních deliktů se rovněž zvýšila věková hranice u dětské pornografie. Až dosud Vatikán považoval za dětskou pornografii sexuální zobrazení dětí do 14 let, nyní je tato hranice 18 let.

"Jde o epochální rozhodnutí," řekl rozhlasové stanici Radio Vaticana maltský arcibiskup Charles Scicluna, který ve Vatikánu patří k nejzkušenějším vyšetřovatelům případů zneužívání. Podle něj sice dokumentace z církevních vyšetřování těchto případů dál zůstane neveřejná, reforma ale zajistí, že nikdo už nebude využívat papežské tajemství jako záminku pro to nespolupracovat s orgány činnými v trestním řízení.

"Konečně reálná a pozitivní změna," komentovala papežův krok na twitteru Irka Marie Collinsová, která byla sama obětí sexuálního zneužívání a dlouhá léta pracovala jako členka komise, která měla v rámci Vatikánu proti sexuálnímu násilí v katolické církvi bojovat.

Papežské tajemství se od nynějška nebude týkat případů zneužívání, vyhrožování, dětské pornografie či případů zadržování informací při vyšetřování sexuálních deliktů a krytí jejich pachatelů. Církev musí podle papeže i nadále při vyšetřování podezřelých sexuálních násilníků zajistit "bezpečnost, integritu a důvěrnost", tyto ohledy však nesmí bránit "v plnění povinností stanovených civilním právem". Vatikán také zdůraznil, že oběti "nejsou vázány žádnou povinností mlčenlivosti".

Kanonické právo dosud určovalo, že pro mravnostní delikty platí nejvyšší stupeň důvěrnosti informací, která měla chránit soukromí obětí a ctít presumpci neviny, a tím i pověst nařčených osob. Podle agentury AP ale tato praxe často sloužila i k tomu, že se uvnitř církve zatajovaly zprávy o sexuálních útocích a skandály se zametaly pod koberec.